Slzy fandy Iron Maiden

Musím se přiznat, že nemám nejlepší zkušenosti s metalovými fanoušky. Když velkoryse pominu jejich sápání se po mně poté, kdy recenze na jejich bohy nebyly příliš kladné, pak mě opravdu nebaví jejich fanatičnost a pocit, že na koncertě metalových hvězd jsou bozi, kingové a mistři ne ti na pódiu, ale oni – fandové.
V roce 2008 stáli na koncertu Iron Maiden vzadu na ploše čtyři balíci z Horní Dolní. Byli opilí, jak se na metalovou tancovačku sluší, a pokřikovali na Bruce Dickinsona, aby hobloval. Ten je samozřejmě neslyšel, ale balíkům patřil svět.
Za chvíli si pět metrů před ně stoupl Angličan s dívkou. Balíkům to ale nešlo pod vousy, hulákali na ně, že nic nevidí (předesílám, že stáli úplně vzadu na ploše a před sebou měli ještě těch pět metrů) a za chvíli anglický pár fyzicky napadli a násilím ho vypoklonkovali jinam. Jímal mě stud.
V pondělí si vedle mě na koncertu Iron Maiden na Slavii stoupl opilý tlouštík s kámošem. Za chvíli už se sotva drželi na nohou, tak si pro jistou sedli na volné sedačky a tlouštík se dal do nepříjemného pískání. Když jsem ho upozornil, že začátek bude zpožděn, protože prší a pódium je vlhké, cosi zamrmlal a pískl znovu. A pak znovu a znovu.
Po chvíli začal vykřikovat, že chce písničku Play After Dark. Několikrát to řekl i mně, ale já takovou písničku od Iron Maiden neznám. On se na ni přitom těšil tak, že pokaždé, když jedna skladba skončila, vyskočil těžce ze sedadla a řval: „Play After Dark, Play After Dark.“
„Nedočkáš se,“ mumlal jsem si pod vousy, ale spletl jsem se. Když se ozvaly první tóny pecky Fear Of The Dark, tlouštík propadl v hurónský jásot a radoval se tak, že z té skladby nemohl nic mít. Zněla jeho Play After Dark, která se ale ve skutečnosti jmenuje jinak. V Horní Dolní ale třeba ne.
Nakonec mě dostal. Když se odkudsi připotácel s dvěma kelímky piva, nechtěně jsem do něho strčil a on jejich obsah z poloviny vychrstl na zem. V tu ránu se na mě podíval tak smutnýma očima, v nichž se leskly výčitky i slzy, že mi ho bylo opravdu upřímně líto. Byl to bezmocný kluk, který jen přišel na svou milovanou kapelu. Ihned jsem mu s láskou k bližnímu odpustil to jeho nablblé pískání i Play After Dark a dal bych mu i na to pivo, kdybych měl drobné.
A uvědomil jsem si dvě věci: opilec svou naftu v podobě piva potřebuje, to zaprvé. A zadruhé – já ani nedokážu pořádně nenávidět, sakra.



Komentáře [ 2 ]

  • david napsal:

    Přesně tak. Nechápu někoho kdo dá několik stovek za koncert a předtím se vožere tak, že s toho nic nemá. Jinak koncert Iron Maiden pecka.

  • David (II.) napsal:

    Ač mám na ně štěstí, přesto tyto balíky z Horní Dolní zrovna nemusím. I když někdy díky za ně (více lidí = menší prodělek nebo větší výdělek). A také spousta zážitků navíc:) Moc dobře si pamatuji na koncert Black Sabbath v roce 1998 na atletickém stadionu Slavie. Pár metrů od nás postával jeden z fanoušků a velice dobře se bavil. Jelikož bylo ten den dost vedro, dodržoval pitný pivní režim. Aby vyzrál na frontu u stánku s občerstvením, vždy se vracel s kelímkem piva v každé ruce. Jeden kelímek do sebe hodil na pár loků,aby mu ten druhý mezitím nezvětral. Během čekání na hvězdu večera toto zvládnul několikrát. Spolu se začátkem poslední předkapely (Pantera) měl velký problém…udžet se na nohou. Cítil, že své idoly má na dosah, proto se odebral na mírnou vyvýšeninu po pravé straně pódia za atletickou dráhu kde byl plot a kde v sedě chtěl určitě nabrat síly před životním zážitkem. Jenže ze sedu se stal pololeh a ten se mu stal osudným. Mrknul jsem po něm během pauzy před Black Sabbath když si chtěl zapálit cigaretu. Zvládnul jednou potáhnout než znovu usnul. Poté jsem ho přestal sledovat, přeci jen B.S. byli zajímavější. Chlapec procitl se začátkem přídavku „Paranoid“. Vyskočil na nohy, dvakrát pěstí zahrozil a znalecky spustil…“Ajem ajron men“. Uvědomil si, že toto trochu netrefil, proto když srovnal rovnováhu, bez jediného mrknutí oka směrem k podiu vydal se ke stánku. Měl jsem to štěstí potkat ho ještě jednou, když ho dav lidí „vedl“ k výstupu. V té tlačenici se mu občas podařilo nadechnout a z plných plic spustil „Ozzy…Ozzy…“ . V ten okamžik jsem chvíli litoval, že nejsem jeho kamarád. Moc by mě zajímalo, co druhý den vyprávěl kámošům, nad „vyprošťovákem“ v knajpě kdesi v Horní Dolní…

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)