Vinnetou a Nšo-či dostali na Trutnově dárek na celý život, štěňata

Open Air Festival Trutnov nepřekvapuje tím, že devadesát procent příchozích se dříve nebo později vožere tak, že ztratí vládu nad sebou sama, ale spíš tím, že po více než dvaceti letech ledacos nefunguje, jak by mělo. Pořadatelé se to ne a ne naučit.
Když před pěti lety přijel na festival představitel filmového Vinnetoua Pierre Brice a jeho auto dorazilo do zákulisí, vrhly se k němu desítky lidí. Brice si zřejmě myslel, že ještě není na místě. Když mu potvrdili, že na místě je, bál se vystoupit, protože zcela správně předpokládal, že zákulisí jakékoli akce je místem pro klid umělce na přípravu ke vstupu na pódium, nikoli srazem sběratelů autogramů, čumilů a opilců.
Na Trutnově ale backstage (čili zákulisí) brzy není. Mejdan z areálu se do něho postupně plynule přelévá, a tak když včera dorazil Vinnetou i se svou filmovou sestrou Nšo-či (herečkou Marií Versiniovou), byl zase kolem jeho vozu s německou espézetkou cvrkot. Naštěstí už věděl, do čeho jde.
Pierre Brice již ale není ten důstojný starý pán s jiskřivýma očima. Je mu čtyřiaosmdesát, špatně se mu chodí a pobyt na festivalu je pro něho jistě přítěží. Nšo-či na tom není o moc lépe, byť je jí třiasedmdesát. Oba museli mít při chůzi vedle sebe nějakou oporu, oba se pohybovali velmi těžko.
Když přišel na pódium moderátor a pozval Pierra Bricea, nikdo nepřišel. Nakonec se zjevil šéf festivalu Martin Věchet a přivedl Nšo-či, což nebylo zrovna dobré ántré. Pak se Věchet vydal hledat Bricea a uspěl, takže ho po chvíli přivedl.
Oba francouzští herci se naučili pár českých frází, oba je ale při cestě na pódium víceméně zapomněli, takže upozornění na to, že „teď něco řeknou česky“ znamenalo konstatování o tom, že jim to nepůjde.
Naprostý šok jim zřejmě Věchet připravil ve chvíli, kdy jim jako dárek věnoval štěňata. Kdosi v zákulisí říkal, že jsou z vrhu Věchetových psů, a bylo by krásné chodit po světě a říkat, že vaše štěně má doma náčelník Apačů. Přes všechnu lásku Vinnetoua i Nšo-či k psům si ale myslím, že pro tak staré lidi je to dar danajský. Těžko si totiž představit, jak Vinnetou a Nšo-či v parku stačí rozjíveným štěňatům při venčení.
Když jsem se v zákulisí Věcheta zeptal, jestli si umělci odvezou své živé dary domů, odpověděl, že se to řeší. Spíše si ale přeju, aby se štěňata dostala do rukou lidí, kteří se jim budou moci věnovat cele a bude jim jedno, že mohla skončit u náčelníka Apačů a jeho sestry.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)