Arctic Monkeys zrají

U britských Arctic Monkeys se toho v posledních letech stalo mnoho. Začalo to postupnou změnou image a skončilo zvukovým posunem, který je na pátém albu AM patrný. Přináší vyzrálý, podmračený a současně sexy materiál tak, jak by to na současné scéně mělo být.
Už zahajovací Do I Wanna Know? je velmi vzrušující, hit doby, bezstarostná kompozice se silnou melodií, která svým universálním zvukem dává pocit poslechu garážové kapely i bloku středoproudého rádia.
Alex Turner, zpěvák a kytarista Arctic Monkeys, také hlavní autor, byl v době vydání debutu Whatever People Say I Am, That’s What I’m Not (2006) talentovaným, leč neuchopitelným dítkem britské scény. Dnes připomíná Elvise Presleyho a Johna Lennona v jednom. Ctí kořeny rock’n’rollu, má cit pro melodii, atmosféru i aranže. V nich je i místo pro bohaté vokální linky nebo změny nálad písniček.
Přitom to není album překombinované a přetechnizované. Napovídá, že i méně mnohdy znamená více a že ne vždy musí být dobrá písnička zjevná na první poslech.
Závěrečná I Wanna Be Yours je pak skutečnou zlatou tečkou alba. Je to mainstreamový tahák, který se může postavit vedle nejlepších písní Coldplay, The Killers či Kings Of Leon.
Paradoxní při tom je, že novinka není lepší než „kultovní“ debutové album skupiny. Možná proto, že mělo neopakovatelnou atmosféru a přišlo v době, kdy ostrovní scéna volala po oživení. Na AM se kapela tlačí tam, kam všichni. U debutu šlo o to být.

Arctic Monkeys: AM
Domino, 41:43
Hodnocení: 80 %

Poslechněte si album Arctic Monkeys:

http://www.youtube.com/watch?v=hxpNFhsKX1E

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 14. září 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)