Bára Basiková míří na Belleville do osmdesátek

Ve druhé polovině 80. let si Bára Basiková udělala účinkováním ve skupinách Stromboli a Precedens jméno. Na české scéně rozprostřela svůj talent, osobnost i interpretační osobitost a vstoupila do hudební historie.
Byť v následujících letech na své kvalitě zapracovala jak v muzikálech, tak v dalších projektech, v 80. letech přišla a promluvila. Není divu, že na albu Belleville do té doby hledí.
Paradoxně se na tom podepsal autor hudby Václav Bárta. Možná mu atmosféra pop rocku té doby k Basikové pasovala, možná jí byl sám bezděky ovlivněn. Každopádně padla kosa na kámen. Dobré popové texty Jana Dvořáka šťastná autorská spojení znásobila.
Basiková je vynikající zpěvačka s výrazem rockové dámy. V jejím hlase je syrovost i naléhavost, na albu mu snad jen trochu chybí nadhled.
Jistě by jí i písničkám více než studiové zvuky prospěl doprovod živé kapely. První polovinu desky také zastihl jistý stereotyp, nálady skladeb jsou si velmi podobné. Od písničky Ta druhá, osmé v pořadí, jako by se ale dílko uvolnilo. Nabízí ve své druhé části nejlepší skladby – vzpomínku na Petra Muka P. M., zasněnou Ta druhá či svižnou Král všech pocitů.
Vznikla kvalitní deska pozoruhodné zpěvačky, jejíž talent by neměl být přehlížen ani po letech.

Bára Basiková: Belleville
Supraphon, 48:58
Hodnocení: 80 %

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 7. září 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)