Placebo už to zásadní řekli

Jak dlouho je možné zpívat o temných odstínech lásky a překračovat při tom nástrahy naivity (občas do nich i spadnout)? A jak dlouho je možné exaltovaným hlasem vykřikovat do světa její tisíceré příběhy? Odpověď zná britská skupina Placebo. Podle ní je to možné devatenáct let. V příštím roce bude slavit dvacítku.
Loud Like Love je sedmé album v její diskografii a i v něm kapela popisuje lásku. Podle ní je v křiku dítěte, oslavě fotbalového vítězství i v tichu, v němž dva vědí, že se milují. V textech je to zkrátka už na malý sociologický rozbor.
Stereotyp tvorby skupiny Placebo má samozřejmě svá úskalí. Skladby na novém albu se totiž nijak zvlášť neliší od těch, které už trojice na minulých deskách vydala. V jejím aktuálním zvuku jsou kytary Briana Molka podbarveny klávesovými plochami a řadou efektů, které původní kytarový sound vnášejí do atmosférických rovin. Živí to naději, že na to jde kapela moderně.
Loud Like Love nabízí několik různých nálad. S nimi však i v podstatě neměnný vokální projev Briana Molka a naději být poplácána po zádech za stylovou věrnost. To podstatné Placebo ale řekli na prvních třech albech. Pak už to byla přece jenom trochu nastavovaná kaše.

Placebo: Loud Like Love
Universal Music, 47:22
Hodnocení: 60%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 17. září 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)