Velký zátah na zloděje, čili poslední zpráva z Kosu

Možná vás mé informace z pobytu na ostrově Kos nudí. Jistě proto, že jsou v podstatě čistě osobní, a jediné, co si z nich můžete odnést, je naléhavé varování pitomce, který natrefil na falešnou vějičku cestovní kanceláře Fischer o tom, že mu v hotelovém komplexu Asteras Resort 10, kousek od městečka Kardamena, bude dobře.
V zásadě máte pravdu, omlouvám se, že vám sděluji preludia o tom, jak umí Řek připravit našince o peníze, chuť odpočívat, dobré zažívání a také sluch. Přesto dovolte ještě jeden příběh.
Hostitelé v Asteras Resortu 10 se drží prastarého pravidla, že kdo je lempl, odhaluje se každým dalším krokem, ač se třeba snaží, aby to tak nebylo. Tentokrát velkoryse pominu, že idiotskou výtahovou hudbu už nepouštějí jenom u bazénu, ale také v lobby baru, kde právě smolím tyto řádky. Z repráku tu řve nějaký řecký zpěvák, po jehož výkonu jsem vůbec netoužil.
V pondělí ovšem přišli naši hostitelé s nečekanou aktivitou, která nám měla pobyt ještě více znechutit. Když jsme v jednu odpoledne s preventivně kyselým úsměvem vpluli do jídelny s tím, že si zobneme trochu srágor, které tu vaří (ale opravdu jenom trochu, abychom neumřeli hlady), přišel za námi nejdřív pingl – jinak slušný chlapec – s tím, že jsme si ráno vyzvedli balíček, takže na oběd nemáme nárok.
Podotýkám, že jsme si balíček nevyzvedli, a také upozorňuji, že balíček, který je náhradou za oběd v případě celodenního výletu mimo hotel, tvoří suchý toust s jedním kolečkem salámu a plátkem sýra, tvrdé zelené jablko (případně červené, měkčí), sladké pitíčko v krabičce a půllitr vody. Dohromady akorát tak dobré na to, abychom se před takovým dárečkem skryli pod stůl.
Když jsme pinglovi řekli, že jsme si žádný balíček nevyzvedli, protože nejsme sebevrazi, poštval na nás razantnější recepční. Řekyně, která by za normálních okolností mohla být příjemná sparingpartnerka pro hru flaška, opakovala již slyšené – na oběd nemáte nárok, už jste si vyzvedli balíček. Nejprve jsme jí klidně řekli, že se plete. Ona však tvrdila, že si nás pamatuje, což mě rozlítilo, neboť si tím pádem pamatuje hovno.
Řekyně ale trvala na svém, takže jsem musel zvednout hlas. Také si myslím, že se taková věc neřeší na place uprostřed jídelny a za přítomnosti dalších hostů. Nebýt u této hádky dvě ženy a být Řekyně Řek, asi bych mu dal normálně chlapsky přes hubu. Přísahámbohu.
Skončilo to tím, že Řekyně na prosazování blábolu o tom, že jsme si vyzvedli nechutný balíček a ještě si drze zašli na oběd, po chvíli (vida náš odpor) rezignovala a my si – sledováni okolím jako potencionální zloději – dali špetku toho dlabance, který nestál tradičně za nic.
Mimochodem, Kos je krásný (jeho krása ale končí v hotelu Asteras Resort 10), ale v něčem se přece jenom velmi podobá Praze. V čem? Je tu hromada Rusů. Tady se ale zatím nechovají tak, že jim to tu všechno patří.
Z Kosu je to všechno, leda by se ještě něco podělalo. Nashle v ruské Praze.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)