Vůně čokolády

Od sestry jsem dostal k Vánocům poukaz na degustaci čokolády. Podotýkám, že jsem do té doby patřil k těm, pro které byla čokoláda s fialovou krávou vrcholem slasti, a kdyby se naše mléčná čokoládová hvězda věčným zlepšováním receptur nezhoršila do stavu, kdy už není za střízliva poživatelná, byla by to největší konkurentka slavných tabulek z alpského mléka.
Na sestřin dárek jsem hleděl s despektem. Vyčenichal jsem totiž, kolik taková degustace stojí, a potom jsem ji tiše proklínal za to, že vyhazuje tvrdě vydělané peníze za půldruhahodinový dýchánek s kousky čokolády a podle všeho zřejmě nudným výkladem jakési odborníka z Čech, země, kde se čokolády vyrábějí div ne z PVC či korku. V místnosti, kde se degustace konala, se nás sešel tucet.
Pravidla byla jasná: odborník nám měl poslat postupně dvanáct kostiček čokolády a my se měli vyjadřovat k jejich chuti a kvalitě, případně je známkovat. Již s prvním kouskem jsem si uvědomil, že bezmála padesát let svého života jsem s náklonností k českým rychlorozpustným hnědkám žil obelstěn. Byl vyroben v tabulce ve francouzské soukromé čokoládovně, která se jmenuje podle majitele, a ten dováží kakaová zrna z Mexika, protože tam roste druh Criollo a ten je nejlepší.
U další kostky čokolády, když už jsme se všichni v místnosti do akce svorně zamilovali, jsme se dozvěděli, že celá tabulka je na našem trhu nejdražší, ale naprosto tomu odpovídá její kvalita. Následoval produkt z britské čokoládovny, která má jen čtyři krámky v Londýně, zbytek vozí do specializovaných prodejen celého světa.
Sedmá čokoláda byla ale zvláštní. Vedle ostatních postrádala jiskru, lehkost, takový ten dojezd chutě mandlí, třešní, kávy či pomeranče. Všech dvanáct účastníků degustace se také tvářilo kysele, a tak odborník kápl božskou: „Chutná?“ „Spíš ne,“ odpověděli jsme jako jeden muž. „Ne? Ale jak to? Vždyť to byla vaše oblíbená čokoláda s fialovou krávou.“ Přiznali jsme porážku, protože to stálo zato – v tu chvíli se v našich obyčejných životech cosi změnilo.
Nejprodávanější čokoládu v hypermarketech jsem od té doby nevzal do úst. Kupuju si jen ty kvalitní, protože když je večer rozpouštím na jazyku, cítím chutě celého světa a také moří, neboť čokolády s mořskou solí jsou opravdový zážitek.
Také jsem se přestal vysmívat milovníkům vína za jejich koštování a mudrování o kvalitě moku, protože já to teď s čokoládou dělám také. A mimochodem, je to skvělý dárek pro každou příležitost. Nakonec jsem přijal i hru o tom, že opravdu kvalitní výrobky jsou přece jenom trochu dražší. V oblasti jídel, čokolád a vín to platí dvojnásob, ale má to smysl.

(Tento příspěvek vyšel v měsíčníku Náchodský swing v září 2013)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)