Prdy a beďary

Na odkrytou stěnu domu na rohu ulice, ve které bydlím, jakýsi přístroj promítá v noci hodiny. Jdou na vteřinu přesně, bavilo mě se u nich zastavit a jen tak si uvědomit, jak čas letí. Peklo, fakt letí (našel jsem další šedý chlup na hrudi).
V pondělí v noci kráčím domů z koncertu Nikagda nězabuděm na Staroměstském náměstí, na kterém nám umělci jasně řekli, že volit komunisty je zlo zel, a co nevidím. Namísto hodin na mě civí Miruna Němcová, šéfka prohnilé ODS. Nápis o tom, že je to dobrá premiérka pro zlé časy, jsem samozřejmě nebral vážně, ale představa, že bude celou noc vzhlížet z rohu mé ulice, mi přivodila něco jako žaludeční koliku.
Na tom koncertu proti komunistům se pohupoval do rytmu její stranický nohsled Bohuslav Svoboda, bývalý pražský primátor. Nikdo se s ním nebavil, on tam jen bloumal, měl na klopě placku se svou idiotskou stranou a prudil svou přítomností ty, kteří přišli zauvažovat o tom, jak dát téhle zemi lepší směr.
Pár hodin před koncertem rozdával prý agent StB Andrej Babiš na Náměstí Míru párky. Potraviny z firem, které vlastní, nestojí za nic, ale kolega, který si pro párky u Babiše byl, mi řekl, že tyhle byly skvělé. Věřím mu, myslím si, že má dostatek osobních zkušeností s hnusným jídlem. Myslím si také, že až se Babiš usadí ve Sněmovně a začne dávat zemi řád, jeho výrobky se vrátí ke starému dobrému kekelu.
Na Staroměstském náměstí se při té akci proti komoušům usadil se svým stánkem jakýsi Petr Mach, chlap bez charismatu, který vede do voleb Svobodné. Je to jeden z dalších produktů Klausovy filozofie o rozkrádání státu za světla. Vzpomínám si, jak kdysi tenhle demokrat a lidumil (myslím Macha) na jedné besedě sepsul obyčejně oděného člověka s tím, že on určitě není ten, kdo bude plnit státní kasu a platit řádně daně. Prostě si rozdělil lid podle vzhledu.
Do toho mi osoba blízká sdělila, že padesát procent národa nemá problém s Tomiem Okamurou, který ale má problém se vším.
Jak jsem už napsal, tyhle volby prohrajeme. Chtěl jsem si užívat ještě těch pět dnů naděje, které zbývají do vyhlášení výsledků. Zatím ale čelím prdům a bedrům na každém kroku.
Je mi úzko. Ale příští příspěvek už, doufám, bude veselejší.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)