Eminemovo účelné spojování stylů i lidí

V roce 2000 vydal detroitský raper Eminem své třetí albové dílko The Marshall Mathers LP. Z dnešního pohledu je jisté, že se stalo jednou z nejzásadnějších desek amerického hip hopu přelomu tisíciletí. Produkoval jej Eminemům mentor a objevitel Dr. Dre a během prvního týdne se kolekce jenom v Americe prodaly dva milióny kusů. Není divu, že se za ní Eminem nyní ohlédl.

Než se k novému albu The Mashall Mathers LP 2 dostal, neprožíval zrovna nejlepší období. Byl nemocný, cpal do sebe různé léky, hádal se s každým, s kým se potkal, rozešel se s partnerkou a ani na hudební scéně neprožíval růžové dny.

I proto se zřejmě Marshall Bruce Mathers III (jak se Eminem podle osobních dokladů jmenuje) rozhodl vrhnout veškeré své úsilí do vzniku nahrávky, která ve své filozofii a pojetí naváže na tu slavnou z roku 2000.

Odpovídá tomu název novinky a třeba i to, že si jako hlavního producenta přizval dalšího člověka, kterého obdivuje, studiového mága Ricka Rubina. Obklopil jej kolegy z hiphopové branže a vytvořili tak pozoruhodné spojení rapu, rocku i popu, tedy disciplín, které si vzájemně neodporují, ale dobře je spojit dokáže málokdo.

Pokud většina skladeb na albu připomíná cosi z hiphopové historie, pak kromě dřívějších nahrávek Eminema především kousky Beastie Boys, Run DMD nebo Public Enemy. I ti spojovali styly, nadto byli razantní, nesmlouvaví a dokázali dát nahrávkám mnoho různých zvukových barev. Na Eminemově novince je to stejné.

Přítomnost popové princezny Rihanny ve skladbě The Monster je lahůdkou pro hitparády. Podle slov obou protagonistů je píseň volným pokračováním skladby Love The Way You Lie, jež byla před třemi lety jejich prvním společným hitem. S novinkou má dvojice podobné ambice, které se již daří naplňovat.

V textech je Eminem v mnoha ohledech syrovější než býval. Speciální pozastavení má skladba Rap God, která je jeho pohledem na pop kulturu, slabosti Ameriky a vlastní kariéru. V tomto ohledu vyhlíží skoro jako generační výpověď, nejzásadnější na celé desce. Má ostatně více než patnáct set slov.

Eminem na albu vzpomíná i na herce Heatha Ledgera a lituje skutečnosti, že světovému popu vládnou Justin Bieber nebo Lady Gaga. Ve finálové Evil Twin pak tvrdí: „Věřím, že se lidé mohou změnit, mohou být horší.“ Těžko nalézt typičtější slova pro jeho aktuální přístup k textům.

Mohlo by to být nejlepší Eminemovo album za posledních deset let. Jeho slabinou jsou ale refrény. V nich jako by si sám nevěděl rady, nedává jim strhující sílu, nedokáže jejich prostřednictvím skladby vygradovat. O mnoho lépe znějí pasáže s hlasy a vokály jeho hostů, zvláště třeba fatální projev Skylar Greyová ve skladbě ***hole, Kedricka Lamara v Love Game nebo Nate Ruess v Headlights. Jakmile je v tom ale Eminem sám, ztrácí se za rockovým drajvem svých skladeb.

Tím drajvem, který jim prospěl.

 

Eminem: The Marshall Mathers LP 2

Universal Music, 78:00

Celkové hodnocení: 80%

 

(Tato recenze vyšla 12. listopadu 2013 na serveru Novinky.cz)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)