White Lies měli utažený kohoutek

Londýnští indierockeři White Lies mají tak trochu smůlu. Do Prahy se v neděli večer podívali mimo jiné i jako jedna součást série skvělých koncertů horkých světových kapel. Přijet však po Biffy Clyro, Tomu Odellovi či sobotních Suede pro ně znamenalo jednu nepříjemnou skutečnost. V tom špalíru (počítejme do něj klidně i středeční Placebo nebo třeba Nickelback ze začátku měsíce) se sotva vyhnou srovnáni.
White Lies mají na svém kontě tři alba, z nichž nejlépe přijatý je debut To Lose My Life… (2009), na němž jsou dosud nejsilnější skladby trojice. Letošní třetí album Big TV sice na debut navázalo v tom dobrém, tak zásadní písničky z něho ale přece jenom nevyplynuly.
A tak byl poměrně krátký, pár minut přes hodinu trvající koncertní program sestaven z písniček z novinky, protože probíhající turné propaguje její obsah, a pak hlavně z debutu, neboť ten kapele otevřel dveře do světa.
Její hudební podoba spadá kamsi do volné oblasti indie rocku. Ve svém zvuku nicméně přiznává obdiv k novoromantismu, post punku nebo gotickému rocku, aktuálně i k průkopníkům elektroniky z osmdesátých let minulého století.
To všechno je slyšet nejenom na albech, ale bylo to patrné i při nedělním vystoupení ve vyprodaném pražském Lucerna Music Baru.
Zatímco však Biffy Clyro diváky v Roxy minulý čtvrtek drtili nezměrnou koncertní energií a Suede v sobotu v Lucerně jakbysmet, u White Lies tahle položka nefungovala tak dokonale. Harry McVeigh (zpěv, kytara), Charles Cave (baskytara), Jack Lawrence-Brown (bicí) a jejich dva koncertní spoluhráči písničky naživo odehráli tak, jak jsou realizovány na albech. McVeigh nadto zpíval spolehlivě, utápěl se jen v nižších polohách, jeho kolegové mu zdatně sekundovali jako vokalisté a ti v sále, kteří dobře znali texty písniček, si je s chutí zazpívali, čímž bylo o podporu ze strany diváků dokonale postaráno.
Energie z pódia šla ale do publika a sloupů podpírajících strop klubu jen po kapkách a mnohdy jí byl dokonce utažen kohoutek ještě víc. Jako by White Lies hráli pořád jednu písničku. Zaplaťpánbůh tedy za coververzi Princeovy I Would Die 4U, která najednou temný zvukový tok z pódia rozčísla a obarvila v jiném duchu.
Jinak by to byl trochu utahaný koncert.

White Lies
Lucerna Music Bar, Praha, 17. listopadu
Celkové hodnocení: 65%

(Tato recenze vyšla 18. listopadu na serveru Novinky.cz)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)