One Direction pořád kradou

Pokud bychom měli v historii pop music hledat nejpopulárnější boyband, nemusíme chodit daleko do minulosti. Jmenuje se One Direction, v roce 2010 jej dal dohromady hudební boss Simon Cowell a se svou vydavatelskou společností Syco Music stojí i za jeho v pořadí třetím albem Midnight Memories. Podle statistik spolu pokořili celý svět: prodejem alb i ohlasem na své bytí.
Britsko-irská pětice získala v posledních měsících oblibu, kterou mnozí publicisté srovnávají s popularitou Beatles v šedesátých letech. K pocitu, že je to spravedlivé, napomáhá muzikálnost mládenců, jejich schopnost vyzpívat košaté vokály a v neposlední řadě chytrá práce na vlastním mediálním obrazu.
Otazníky vyvolává fakt, že písničky z prvních dvou alb byly inspirovány hity z hudební minulosti, ať už od The Clash, Blondie či Johna Travolty a Olivie Newton-Johnové. Tuto uměleckou nehoráznost omlouvá manažer Cowell slovy, že stejně už vše bylo vymyšleno a lidé mají rádi povědomé melodie. Nevyvrátí tím však rezignaci kapely na vlastní hudební názor a řeč.
Nové album Midnight Memories je třetí v pořadí a třetí ve čtvrtém roce existence. Přestože má dospělejší zvuk než předchozí, autoři skladeb vykrádat nepřestali. Hned úvodní Best Song Ever připomene dávný hit softrockových Bachman-Turner Overdrive – You Ain’t Seen Nothing Yet a tím to teprve začíná.
I další hudební nápady si jejich autoři vypůjčili od starých borců, jejichž jména s největší pravděpodobností teenagerské publikum vůbec nezná. Titulní Midnight Memories připomíná směsku stadiónových skladeb skupiny Foreigner, autoři You & I jistě rádi písničku Heaven od Bryana Adamse, Little Black Dress má atmosféru hitů amerických Van Halen z osmdesátých let, Don Henley by se mohl podepsat jako spoluautor pod Strong, která evokuje jeho hit The Boys Of Summer, Diana zase upomene klasické hity z repertoáru Hall & Oates.
One Direction jsou zkrátka nadále všechno jiné, jen ne kapela s vlastním rukopisem. Na prvních dvou albech bylo možné ještě tuto skutečnost přehlédnout, vždyť se parta mladíků drala na světlo světa a musela učinit výrazné kroky, jak praví zákony šoubyznysu.
S novinkou, která má dobrý zvuk, rockový grunt osmdesátých let i dobrou produkci, je to ale už trestuhodný krok. Tahle kapela prostě krade!

One Direction: Midnight Memories
Syco Music/Sony Music, 47:46
Hodnocení: 40%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 14. prosince 2013)



Komentáře [ 2 ]

  • simi napsal:

    už len Best song sa vobec nepodobá !! dokaz :http://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=g9S93bE06H0 už nič iné si neviete vymyslieť ??! a to že van Helen hraly podobnú štýl ako je Little black dres je pravda len z časti piesen či melodia alebo text sa nemodobá žiadnej inej pesníčke !!

  • mar96 napsal:

    Čistě náhodou jsem narazila na tuto Vaši recenzi na novinky.cz. Roztáhli se mi oči. Nepatřím mezi plnohodnotné fanynky skupiny One Direction, ale tahle recenze mě opravdu překvapila. Dala jsem si práci a vyhledala a vyslechla si vše co jste popsal.
    Hned v úvodu chci říci, že jsem rozhodně mladší ročník než vy a možná právě proto mi skupiny, které jste zmiňoval nenapověděli ani zbla, tedy kromě několika opravdu známých jmen, od kterých vlastním elpíčka.
    Podobnost v několika z písní rozhodně slyším, ovšem tvrdit, že skupina „krade“? Doufám, že to myslíte velmi odlehčeně. Dnes již nelze ukázat prstem na skupinu i jednotlivce, který by nějakým způsobem nekopíroval.
    Nejvíce mě rozesmála informace o zkopírování u písničky BEST SONG EVER. Podobnost, která se týká tří akordů je opravdu k smíchu a jelikož jste psal recenze i do hudebních časopisů, věřím že noty a akordy znáte, a když je rok 2014 je jisté, že to bude stále a stále dokola. Vemte si takovou Nirvanu, která se proslavila písněmi na čtyři akordy. Každá následující kapela hrající grunge vlastně Nirvanu vykrádala?
    Fanynky skupiny One Direction, jsou ovšem všechny mnohem mladší než vy či já a Vámi uvedené skupiny, které jak říkáte „vykrádají“ neznají už vůbec.
    Na Vaší recenzi opravdu něco je, a proto bychom mladíkům měli spíš přát ať se inspirují u velikánu a hrají co je baví, ale přidali víc ze sebe. Protože ať chceme či nechceme hrajou co se líbí a co lidi, i ti co je nemají radi, vždy poznají.

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)