Michael Bublé se chlubil cizím peřím a vtipkoval

Světová pop music si užila od šedesátých let následujících čtyřicet roků hodokvasu a poslala do světa skvělé hity i okouzlující autory a interprety. V posledních více než deseti letech se ale její schopnost chrlit silné písničky zasekla. Nadčasových melodií přichází každý rok pár, a byť je produkce písniček nadále téměř sériová, kvalita schází.
Taková doba nabízí prostor různým alternativním přístupům. Comebacky, remixy, coververze, napodobeniny, vykrádání melodií, to všechno se v posledních letech na hudební scéně stalo a stává. Jedním z těch, kteří v tomto ohledu přiložili prst na tep doby, je osmatřicetiletý kanadský zpěvák Michael Bublé.
Celosvětově prodal bezmála padesát miliónů desek, což je úctyhodné číslo. Nic objevného na svých nahrávkách ale nepřinesl, dokonce ani zajímavý či jakkoli charismatický hlas. Bublé vybírá hity minulosti, nejraději popové a swingové, a zpívá je ve vlastním provedení. Je dokonce tak rychlý, že loňskou úspěšnou písničku Get Lucky od francouzského tandemu Daft Punk už má ve svém repertoáru.
Pravda, on a jeho autorský tým se pokoušejí napsat i původní skladby. V sousedství evergreenů jsou ale spíš „chudými příbuznými“ a srovnání snesou jen některé (nejvíce asi Close Your Eyes).
A tak Bublému tuční konto, přičemž z pětasedmdesáti procent se tak děje díky tomu, že zpívá písničky prověřené časem, hity z největších. Posluchač tuto filosofii kupodivu přijímá, zřejmě proto, že Bublého autorská konkurence není schopna evergreenům čelit. Nemá potenciál.
V pátek zpíval Michael Bublé v sedmi tisíci diváky naplněné O2 Areně a sklidil ovace. Z pódia zněly písničky z repertoáru Beatles, Joe Cockera, Bee Gees, Franka Sinatry, The Jackson 5 a dalších, k tomu pár původních skladeb. Byl to vlastně takový večer s hrací skříňkou, s tím rozdílem, že diváci platili jednorázově a „skříňka“ Bublé vybíral písničky sám.
Nakonec to byl ale pobyt na pódiu, který posunul Bublého existenci o dva kroky výše. Doprovázela jej totiž výtečná kapela posilněná dechovou sekcí a na několik písniček i českou dívčí sekcí smyčcovou. Pódium bylo výpravné, projekce střídaly záběry z dění na scéně a naproti hlavnímu pódiu bylo ještě jedno malé, na které Bublé ve druhé části večera při zpěvu Get Lucky napochodoval a zazpíval na něm čtyři další coververze.
Navíc byl místy i zábavný. V některých momentech se na pódiu dokonce odehrávala kanadská verze pořadu Na stojáka, kdy Bublé vtipkoval a nahlas uvažoval o věcech, které ho právě napadly či inspirovaly.
Pochybnosti o tom, jestli by umění či zábava (těžko říct, jaké má skutečně ambice) měly vypadat tak, jak vypadají v jeho provedení, pár vtípků ani konfety ve tvaru srdce ale nezachránily.

(Tato glosa vyšla v deníku Právo 27. ledna 2014)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)