Pomáhejte s rozmyslem

Není to špatný nápad, řeknete si s příchodem ledna a přitakáte odkudsi spadlé výzvě, že budete pomáhat bližním. Argumentů pro najdete mnoho, od odhalení dobrého srdce až po sebeklam o tom, že vám to jednou tam nahoře přičtou k dobru. A pak – pomáhat je přece in.
Vyjdete mezi lid a než se nadějete, je u vás první žadatel o příspěvek na holou existenci. Co na tom, že je evidentně zdravý a mladý, jenom se mu nechce pracovat. Do ušmudlaného kelímku mu strčíte padesát korun a pokračujete ve špacírování s pocitem krále.
Prodavač magazínu pro bezdomovce dostane také své a útulek pro děti lakomých politiků jakbysmet. Domů se vrátíte s dobrým pocitem a podobné je to i další dva tři dny.
Čtvrtý den vám začne být trochu divné, že se váš rozpočet na týden povážlivě scvrkl a že na vás zdravý a mladý bezdomovec čeká a začal vám tykat. Potřebuje ale přece pomoci, a tak mu strkáte do ruky padesátikoruny, a to až do chvíle, než si poprvé řekne o stovku.
Další den na vás čeká před domem a vy si všimnete, že než jste vystrčil nos, volal komusi mobilem. Stokorunu mu ještě dáte, ale je vám z toho divno.
Tím spíš, když k vám na ulici neomylně přistupují všichni ti aktivní prostředníci a žádají o příspěvek na nevidomé, vidomé, postižené, útulek pro zaběhlé samičky, a to všechno nejlépe do ruky, ne do pokladničky. Postupem času logicky začnete být alergičtí na familiérní zvolání: „Šéfíku, nebyla by ňáká kačka,“ a když se rozhodnete, že by nebyla, vyslechnete si zato nadávky.
Konečně začnete svůj vztah k charitě přehodnocovat a rozhodnete se omezit počet obdarovávaných. Ten zdravý a mladý vás ale ráno za návrat k padesátikorunovému daru seřve a je tak urputný, že z něho jde strach. Prodavač časopisu pro bezdomovce na refíži po vašem nepřispění zahaleká na celé kolo, že jste selhal, a příští den nad ránem už vás zdravý a mladý drží pod krkem a vyhrožuje, že jestli se nepochlapíte, něco vám provede.
Vaše charitativní chutě vezmou za své a vy zjistíte, že svět si bude muset pomoci bez vás. Samozřejmě jste rozčarováni. Ze života, lidí, sebe a nejvíc z toho zdravého a mladého.
Pokud nicméně budete chtít tomuto rozpoložení předejít, vyberte si nějakou charitativní organizaci, které budete každý měsíc poukazovat na konto sto korun, a mějte si oprávněný pocit, že pomáháte a má to smysl. Výjimečně pomozte i na ulici, někdy je to třeba. Mějte ale na paměti, že bolest světa není závislá jen na vás, a pomáhejte s rozmyslem.

(Tato glosa vyšla v lednovém čísle magazínu Náchodský swing)



Komentáře [ 1 ]

  • Jorry Ostruhoň napsal:

    Jaroslave ,moje řeč i zkušenost,ale i s tou chritou je to nalevačku!!!…Když příjdou chlapci s Tříkrálovou sbírkou,tak si promítnu před očima vyžranýho Duku,předtím Vlka a je mi blivno z tý jejich chamtivosti,tak se těch kluků zeptám jestli přispěl on ze svého platu,který sponzoruji já,tak jdou pryč!!!…Ale na Broumovskou Chritu občas přispěji!!!…Měj se fajn

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)