Přívalová vlna z východu

Začalo to před mnoha lety, a zcela nápadně. Těsně po roce 2000 byla slyšet v tramvajích především čeština a sem tam i klábosení na Prahu zvědavých Britů, Němců. Španělů, Italů, Slováků, Vietnamců nebo Jihoslovanů. Postupem času však byly tyto jazyky vytlačovány ruštinou. Byť to vypadalo, že obyvatelé Ruska se mohli spokojit s opanováním Karlových Varů, kde si postupem času vymohli i nápisy v ruštině na obchodech, nebylo to tak. Jejich pozornost se zcela logicky zaměřila na Prahu, jedno z nejkrásnějších měst Evropy. V tramvajích už dávno přestali šeptat, do svých mobilních telefonů ve své řeči zásadně řvou a nám najednou přišla ukrajinština jako balzám na sluch, tím spíš, když je patrné, že ani obyvatelé této země nejsou z přívalu Rusů do Prahy nadšení, ba naopak.
Když jsem 1. ledna hleděl na novoroční ohňostroj z pražského Palackého mostu, slyšel jsem kolem sebe především ruštinu. Pro puberťáky kousek ode mě byli ichtylové, pro mě další důkaz o tom, že příval Rusů do metropole pokračuje. Za okamžik mi za lýtky přistála parta maladců (česky echt chlapců) v džípu, dva z nich se vysoukali z oken jako v nějakém americkém filmu a svými mobilními telefony a čímsi připomínajícím fotoaparáty za obrovského alkoholem posíleného řevu fotili jako o život. Tramvaj číslo devět musela stát, a mohla se uzvonit. Maladci neuhnuli.
Mohl jsem si tehdy myslet, že je to jen touha strávit příchod nového roku s někým jiným než Putinem, ale zřejmě jsem se mýlil. Pod okny domu, v němž bydlím, řve partička Rusů prakticky obden, protože jí patří svět, a pitomý kus Smíchova tuplem.
Na ulici, v obchodech, v restauracích i pod okny, všude zní halasně hrdá ruština. Když jsem si zašel nedávno do Paladia koupit něco k jídlu, přede mnou ve frontě byly tři páry Rusů, za mnou další dva. Jakmile jsem přišel na řadu, prodavačka na mě spustila rusky. Ostentativně jsem středočeštinou řekl, že nerozumím (lhal jsem, rozuměl jsem jí: nabízela mi brambory) a počkal, až mě obslouží její kolegyně Česka. Prodavač byl mezitím zmaten, když mu národní vůní Vladimir pocákaná obézní Ruska snad omylem nabízela k placení něco, co vypadalo jako rubl (ruské peníze), a vztekala se, když jí je kluk u kasy (Čech) nechtěl vzít.
Nemohu se zbavit dojmu, že to nepotrvá dlouho a Praha dopadne jako Karlovy Vary. Ruské nápisy už v ní koneckonců jsou. Můj protest proti systematickému nájezdu z východu spočívá zatím v předstírání, že jim nerozumím. Když jsem hodně naštvanej, pošlu je na druhou stranu, což je ale dětinské.
Abyste tomu rozuměli, nemám nic proti Rusům, dokonce chápu jejich touhu dostat se víc na Západ. Přijde mi jen líto, že jsme to tu bez nich sami dlouho nevydrželi. A upřímně řečeno se přistihuju, jak se při poslechu nějakého jejich dialogu proti své vůli propadám do historie.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)