Chinaski slavili dvacetiny v pohodě, klídku a ve formě

Jistě s vědomím, že takový okamžik se už nikdy nemusí opakovat, přistoupila skupina Chinaski k dlouho dopředu avizované velké koncertní oslavě svých dvacátých narozenin. Stejný pocit nesporně získali i její fanoušci, kteří se rozhodli u té slávy být. Do pražské O2 Areny jich ve čtvrtek večer dorazilo na patnáct tisíc. Bylo plno a koncert se vydařil.
Členové Chinaski své vystoupení dlouho pečlivě připravovali. Již půl roku před ním hovořili o tom, že seskupují nápady bez ohledu na to, jak moc jsou pro živý koncert bláznivé, a blíží se stádiu, kdy je budou přebírat. Ve čtvrtek se ukázalo, že se jim podařilo odstranit pošetilé a ponechat v programu takové, které nepřerostou hudební oslavu ani civilnost, s jakou se na scéně pohybují.
Na podobně velkém pódiu v největší české hale, v případě Chinaski vytaženém mezi diváky dlouhým molem a uzavřeném menším kruhovitým placem pro poloakustické vystoupení, se už v minulosti pohybovala řada světových hvězd. Byli mezi nimi vkusně oblečené osobnosti, zpěvačky, pro které znamená make-up více než písnička, tvrdí rockeři i popové ikony. Chinaski však opanovali velkou scénu v obyčejných kalhotách a tričku.
Ve srovnání se zvukem písniček na svých deskách výrazně přitvrdili (tak to ale dělají na koncertech běžně), a tak se stalo, že na pódiu úřadovala rocková kapela, jež si klidně během večera vypustila do vzduchu i těch pár vulgárních slov, které ve svých textech má, a vůbec to nevypadalo hloupě.
Výtečně jí k tomu asistoval mimořádně kvalitní zvuk, čitelný, razantní i průzračný, jenž hudební masou zřetelně propustil všechna slova, která byla vyřečena i zazpívána. Takto mohl koncert Chinaski směle konkurovat všem vystoupením velkých zahraničních hvězd, které se v hale představily, a to jak po zvukové, tak vizuální stránce.
Jistě, když Michal Malátný zpíval písničku o svém rodném Jičíně, nemusela po zadním projekčním panelu plout Žižkovská věž. Některé záběry byly možná až moc popisné, nicméně jako celek působilo spojení vizuální stránky s muzikou a civilním vystupováním kapely soudržně.
Že Chinaski odehrají koncert s velkým entuziasmem, bylo jisté předem. Že to ale ve výsledku bude působit lehce, svěže a naprosto přirozeně, a že se do toho krásně trefí jistý zpěv Michala Malátného i všechny asistence hostujícího sboru i skupiny No Name, zase tak zřejmé nebylo. Přesto se tak stalo, přičemž Malátného sólový výkon a ostatních zpívajících členů kapely výkon vokální byl ten večer doslova charismatický.
Koncert také ukázal, kolik hitů Chinaski ve svém repertoáru mají a jak snadné je vymyslet pro bezmála dvouapůlhodinové vystoupené gradující dramaturgii. Nezazněla sice Klára, zbylé rádiové jistoty však ano, a k tomu přibyly písničky, které neprošly sítem rozhlasových dramaturgů a těch, kteří z nich dělají pro národ hity, ale disponují krásou skrytou či lehce odhalenou.
V textech písniček Chinaski je, pravda, spousta klišé i předpokládaných rýmů. To všechno ale tahle kapela dokázala během kariéry překrýt mnohdy povedenými obraty, které daly zapomenout (nebo umožnily odpustit) na ty nevyvedené. I tato zručnost byla předmětem koncertních oslav, v jejichž závěru si sedící diváci stoupli a potvrdili tak, že to opravdu stálo za to.
A když halou zněla písnička Šatna, „byl“ na té oslavě i v roce 2008 tragicky zesnulý bubeník kapely Pavel Grohman. Jistě ho potěšilo, že z velké části jeho práci tahle kapela vůbec nekazí.

Chinaski
O2 Arena, Praha, 6. února
Hodnocení: 85%

(Tato recenze vyšla 7. února na serveru Novinky.cz)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)