Michael Kocáb ve společnosti hvězd dozrál

Čím je Michael Kocáb starší, tím raději má tvrdou muziku. A jak mu přibývají roky, libuje si v hudbě extra razantní, takové, kterou možná v minulosti poslouchal, ale nenahrál ji na album.
To se mění s vydáním kolekce nazvané Aftershocks. Kocáb si na ní plní svůj rockový, chce se napsat až moderně metalový sen. Na pomoc si logicky pozval v první řadě australského kytaristu Glenna Proudfoota, který po svém účinkování v kapele Pražský výběr II zůstal v Praze.
Právě on Kocábovi doporučil oslovit ke spolupráci fenomenálního australského bubeníka Virgila Donatiho. Jakmile jim odpověděl pozitivně, nabrali odvahu a oslovili i vynikajícího amerického baskytaristu Billyho Sheehana, jenž hraje například v kapele Mr. Big. Když souhlasil i on, Kocábův sen pojmenovaný Aftershocks začal nabírat opravdovou podobu.
Ti čtyři se nikdy nesešli na jednom místě, proto na albu není společná fotografie. Jelikož dnes ale technika umožňuje natáčet v různých zemích světa a pak to v jediném studiu spojit do jednoho alba, nahrával se Aftershocks v Česku, Austrálii i Americe.
Skladby napsali Kocáb a Proudfoot. Jsou koncipované tak, aby se v nich neztratilo mistrovství muzikantů, stejně tak Kocábův charakteristický pěvecký výraz. Tu a tam jím logicky připomene domovský Pražský výběr (zvláště v úvodní Aftershocks), když pak hrábne do kláves, je to přiznávka více než stoprocentní.
V žádném případě se ale jako spoluautor skladeb nedržel atmosféry, kterou mají písně jeho mateřské kapely. Od toho se odpoutal velmi jednoznačně.
Na albu je patrný vliv numetalových kapel z přelomu devadesátých a nultých let. Prosvítají z něho kontury tvorby Disturbed, Staind nebo Mudvayne.
Kocábova skupina nicméně přidává instrumentální pochutiny, zejména pokud jde o Proudfootovy party. Jeho kytara zní jako sólový nástroj i v čistě doprovodných pasážích, a když je jí dán prostor, zahřmí až démonicky. Místy připomíná zvuk motorové pily, tak moc se zarývá pod kůži.
Povšechně to nicméně drží pohromadě a všechny skladby obstávají i jako písničky. Více ty volnější (ambiciózní What’s In It For Me, Fall In Love nebo Anna Drops), u těch ostatních je přece jenom zřejmé, že se na nich podíleli muži, kteří své umění prostě dokazují při každé příležitosti.
Bylo by snadné napsat, že kdyby někde muzikanti ubrali z touhy být slyšet, prospělo by to písním i celému albu. Byl by to však velký omyl, protože album Aftershocks mělo být právě takové. Je pro posluchače, kteří oceňují individuality a tvrdou, neotřele zaranžovanou písničku.
Kocáb na něm dozrál. Jestliže si v Pražském výběru vždy mimoděk hrál, ve společnosti Proudfoota, Sheehana a Donatiho je už rockový chlap, který ví, že splnit si sen znamená také vymyslet konkurenceschopný materiál.

Kocáb/Proudfoot/Donati/Sheehan: Aftershocks
Warner Music, 41:42
Hodnocení: 80%

(Tato recenze vyšla 13. února 2014 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)