Robbie Williams vzal do kabaretu otce

Britský zpěvák Robbie Williams je hvězda světové pop music. Pravda, není to už taková sláva jako na přelomu devadesátých a nultých let, nicméně jeho sobotní příjezd do vyprodané pražské O2 areny byl událostí. Však se na něho přišel podívat mimo jiné Karel Gott, oddaný milovník dobrých swingových písní.
Williams přijel představit nejenom své loňské album Swing Both Ways, podle kterého se celé turné jmenuje, ale nabídl i další stylové standardy a podobně zaranžované vlastní hity. Když zazpíval Swing Supreme, kterou premiérově představil jako Supreme na své třetí studiové desce Sing When You’re Winning (2000) a pod uvedeným názvem ji přezpíval na loňskou desku, poukázal na to, že swingovou úpravu snese spousta původně jinak pojatých písniček.
Robbie Williams zasvětil celý večer jednomu stylu, a to i ve chvíli, kdy jej prokládal směskami písniček, které ho v minulosti proslavily. K tomu účelu měl za zády sebejistý orchestr, několik vlastních swingových skladeb, s nimiž vyrukoval na loňském albu, a kabaretně pojatou podívanou. Je si jistě vědom, že nabídnout divákům dvě hodiny v zásadě poměrně stereotypní hudby na koncertě, který je pro část davu na stání, by bylo pouze v noblesní kavárenské atmosféře s fraky nevkusné a i neslušné.
Navíc probíhají dostihy světových hvězd v tom, která nabídne nejodvážnější a nejvelkolepější podívanou. On si na pódium vzal třípatrovou konstrukci, která v návaznosti na osvětlení a zadní projekci měnila svou podobu, na ni rozesel hudebníky, nechyběli tanečníci a vokalisté, světelný park, barevné konfety, zkrátka nic, co by ke swingu (byť neortodoxnímu) urputně nepřipojovalo kabaretní rejdění, leckdy příšerně hloupé, byť náležitě efektní.
Williams si během večera vybral fanynku, kterou při skladbě Thet’s Amore pojal na pódiu v improvizovaném obřadu za manželku. Do písničky High Hopes pozval český sbor Claireton Chorale, Ignition zpíval jen se svými vokalisty, bez doprovodu kapely, v Mr. Bojangles mu asistoval stepař. Nadto neustále vyprávěl o svém štěstí i hudebním životě, někdy až příliš dlouho, převlékal se, jednoduše dělal všechno pro to, aby k písničkám přidal podstatnou dávku dalšího dění.
Opravdu upřímným a nikoli prvoplánově megalomanským krokem byla skladba Do Nothin’ Till You Hear from Me, kterou zapěl společně se svým otcem Petem Conwayem. V tu chvíli to na pódiu zajiskřilo přátelstvím a obrovskou radostí ze zpívání, a to u obou protagonistů. Zřejmě se v této spolupráci naplnilo to, o čem Conway hovořil nedávno. Tvrdil, že se synem chystají něco zajímavého.
Robbie Williams je charismatický zpěvák, o tom není pochyb. Má ve svém repertoáru hity, které vstoupily do historie pop music, a nikdo je odtud nevyžene. Vyrazit ale do světa s programem složeným ze swingových a příbuzných písniček bylo odvážné.
Pomineme-li již zmíněný fakt, že dvě koncertní hodiny s dvacetiminutovou pauzou byly co do repertoáru poměrně fádní, pak se stal dalším zpěvákem v řadě, který se opřel o program posbíraný z protřelých hitů a vyrazil s ním na turné (dělá to tak Michael Bublé, v minulosti tak učinil třeba Rod Stewart). Není na tom nic přitažlivého, spíše to zavání určitou rezignací na vlastní tvorbu. Williams navíc na takto pojatém setu nemohl předvést to, co umí se svým hlasem. V tomto ohledu se pojetím večera nechal sešněrovat.
V rámci spravedlivého pohledu na věc je nicméně třeba konstatovat, že podívaná to byla náramná a řada skladeb zazpívaných swingujícím Williamsem hřála u srdce.

Robbie Williams
O2 arena, Praha, 26. dubna
Hodnocení: 70%

(Tato recenze vyšla 28. dubna 2014 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)