Tomáš Klus na turné přibližuje generace a odložil manýry

Písničkář Tomáš Klus splnil to, co slíbil. Na turné ke svému letošnímu albu Proměnamě nabízí především písničky z něho. Nehraje hit Pánubohudooken a ze staršího repertoáru vybíral tak, aby nezastínil nový. V sobotu 12. dubna to potvrdil v Kulturním domě v Kladně.
Zadní stěnu pódia tvoří plátno, na které se promítají videa, nad scénou je kulatý prostor pro záběry přímo z koncertu, boční vstupy zdobí stuhy a na pódiu je i oltář, odpovídající jistě momentálnímu duchovnímu rozpoložení Kluse.
V neposlední řadě jej doprovází nejenom skvělý kytarista a vokalista Jiří Kučerovský, jehož některé riffy a sóla jsou pastvou pro uši (ať už jde o finále skladby Jsem nebo divoké sólo v písničce PanToffel), ale také vynikající baskytarista Jan Lstibůrek a spolehlivý hráč na bicí a cajon Petr Škoda, kteří dohromady tvoří onu Cílovou skupinu, jíž se již několik měsíců zaštiťuje.
Písničky z alba Proměnamě jsou buď výtečné, nebo velmi dobré, a tato skutečnost dává novému koncertnímu programu nový smysl. Klus se při jejich prezentaci zbavil manýry věčného úsměvu v hlase, kterou odhazoval i při zpívání starších skladeb. Jeho projev je tak mnohem civilnější, důstojný zvláště při zpěvu písniček s vážnějším obsahem či zhudebněnými básněmi. O těch lze hovořit například v případě Narozeninové, Nezapomínej nebo Noe.
Ty byly ostatně třemi vrcholy kladenského koncertu. Za čtvrtý lze považovat hned první skladby, které připomněly začátek nového alba (Jsem, První píseň) a přirozeně tak nastavily atmosféru večera. To, že někteří diváci živěji reagovali především na písničky z minulých let, bylo dáno tím, že novinku zatím ještě dostatečně nezaposlouchali, v horším případě nepřijali.
Klus a Kučerovský chtěli zřejmě během koncertu méně hovořit a více hrát. Zjevně tedy neměli promluvy mezi skladbami načrtnuté, a tak se několikrát stalo, že přišli s nějakým tématem, ale nedokončili je. Chyběla pointa, což působilo přece jenom trochu nemístně, byť záměr více hrát a zpívat lze v základu kvitovat.
Kdyby si pak v přídavku Klus odpustil scénku, v níž parodoval přednes herce Pavla Lišky, a raději zahrál jednu starší písničku navíc, koncert by jistě gradoval až ke svému finále.
Přesto ukázal, že Klus a jeho Cílová skupina mají nejlepší písničkový materiál, jakým kdy disponovali, a dokážou s ním bez obtíží oblažovat dvě hodiny v kuse.
Navíc přibližují generace. Jejich písně, a v Kladně to bylo patrné, dělají ze starších diváků mladší a z mladých moudřejší.

Tomáš Klus
Kulturní dům, Kladno, 12. dubna
Hodnocení: 80%

(Tato recenze vyšla 13. dubna 2014 na serveru Novinky.cz)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)