Lucie veze ze Slovenska hity i podívanou

Do vyprodané bratislavské Slovnaft Areny dorazilo ve čtvrtek večer deset a půl tisíce diváků. Skupina Lucie jim tam z velkého pódia servírovala jeden hit za druhým, nechávala se motivovat jejich zpěvem a plnila slib o nebývalé podívané, který dala loni.
Její turné, jedna z největších hudebních událostí letošního roku, začalo v pondělí v Košicích a dvoupoložkovou slovenskou část ukončilo právě v Bratislavě. Celkově je u našich východních sousedů navštívilo na sedmnáct tisíc diváků.
Chvíli po dvacáté hodině se v bratislavské hokejové hale setmělo a na pódiu rozezníval činely své bicí soupravy zatím osamocený Adam Koller, syn zpěváka Davida Kollera. V následujících minutách se měl stát hlavním bubeníkem kapely, v níž se jeho táta po letech strávených za bicí soupravou postupně přesunoval na post zpěváka, až si na něj zvykl a na bubenickou stoličku usedal při vystoupeních méně.
Členové klasické sestavy Lucie, tedy David Koller, Robert Kodym, P. B. Ch. a Michal Dvořák, se na začátku večera vynořili z útrob pódia. Gestem pozdravili diváky, vyšli ke svým mikrofonům a spustili písničku, kterou měli za necelé dvě hodiny ve verzi s Lenkou Dusilovou celý koncert skončit. Ameriku.
Po ní sebejistě naservírovali Pohyby i Danielu a koncert nabíral atmosféru i provozní teplotu. Před skladbou Lucie se na pódiu objevilo smyčcové kvarteto, které se později ještě několikrát vrátilo a svou hrou dávalo vybraným písničkám melancholický punc. Robert Kodym si stačil střihnout první kytarové sólo, David Koller usedl za bicí, od nichž se ale posléze vracel na post frontmana, a Michal Dvořák se z přední linie posunul ke klávesovým nástrojům, které ho ještě v tu chvíli poslouchaly.
Při skladbě Utíkej vypověděly službu, což Dvořáka „vyhnalo“ za klavír a následně si pro jistotu nechal na pódium přinést jiný nástroj, aniž by koncert jakkoli ztratil spád.
Ten byl pro vystoupení Lucie v Bratislavě charakteristický. Kapela omezila komunikaci s publikem na minimum, naopak neomylně sázela na kouzlo a popularitu svých písniček a také zadní projekci spojenou se záběry přímo ze scény.
Na promítacích plochách to vypadalo interesantně, což bylo dáno velkým prostorem, který zaujímaly. Koneckonců tak obrovské pódium, s nímž Lucie na turné vyjela, se u českých skupin obvykle nevidí. Nadto na něm nejprve létaly jiskry, při Medvídkovi stříbrné konfety a při Ohni vzduch v hale zteplal, protože ho ohřívaly ohňové sloupy, které se vztyčovaly do výšky z několika míst na pódiu při každém zvolání názvu skladby.
Písničku Sen přišla s kapelou na pódium zazpívat Lenka Dusilová a svým hlasem koncert ještě víc rozzářila. V tu chvíli jako by vstupoval do finále, přičemž ten dojem vyvolala i skutečnost, že Lucie prezentovala hit za druhým, což je úkaz, kterým se u nás může chlubit málokdo.
Zkamenělý dítě, Medvídek, Šrouby do hlavy, Panic, Oheň, Černí andělé a po nich čtyři přídavkové kousky. Mnohé skladby nadto zdobila chytrá intra, která leckdy zaváděla posluchačovo tušení do končin plných otazníků.
V hale byl skvělý a mocný zvuk, pódium působilo majestátným dojmem a nálada byla výborná. Původně sedící diváci na ochozech si začali ve druhé části koncertu stoupat, s ostatními tleskali a zpívali spolu s kapelou. Na té bylo zase znát, jak si léty nabyté slávy dokonale užívá.
Lucie veze ze Slovenska, kde její velké halové turné odstartovalo, do České republiky evergreeny, Kollerovů i Kodymův originální pěvecký výraz i podívanou. A když baskytarista P. B. Ch. neustoupí od svých zvyklostí, pak i jeho opravdu roztomilé krokové variace.

Lucie
Slovnaft Arena, Bratislava, 29. května

(Tato glosa vyšla v deníku Právo 31. května 2014)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)