Michal Hrůza dobře ovládá své řemeslo

Zpěvák Michal Hrůza splnil to, co slíbil. K albu Noc, které vyšlo před dvěma lety a bylo tvořeno písněmi s vyzněním spíše ponurým a smutným, nyní přidává druhou polovinu konceptu, kolekci Den. Je na ní, stejně jako na Noci, deset písniček, tentokrát cíleně vybavených vnitřním jasem a potvrzujících, že Hrůza je na české poměry mistr v psaní vkusných poprockových skladeb.
Je nadto až neuvěřitelné, jaký hitový potenciál jeho písničky mají, aniž by byly vybaveny lacinými popěvky či vyřvávacími refrény. Mnohé to v minulosti potvrdily a další takové přibyly prostřednictvím nového alba.
Hned úvodní Zakázané uvolnění v sobě má vnitřní naléhavost a vnější přilnavost, kdy je patrné, že mu ve výstavbě, melodice a aranžích vlastně nic nechybí a že na běžné posluchačské vnímání funguje skoro až neodbytně.
Duše do vesmíru s rafinovanou kytarovou vyhrávkou, která má na celkovém vyznění skladby padesátiprocentní podíl, už svůj potenciál vyzradila a potvrdila. V tomto ohledu nejpřesvědčivější Ráno to zřejmě ještě dokáže, stejně jako by se to mohlo stát v případě písniček Světozor, zasněné Rovaniemi nebo vánoční atmosférou opentleného Sněhuláka.
Hrůza dobře ovládá svou práci. Na hudební scéně je nenápadný, přitom sobě i jiným už několik let s jistotou rozdává sofistikované písničky s melodickým potenciálem a zručnými texty, jimiž mimo jiné přirozeně putují i slova, která od jiných vyznívají jako klišé.
Po jeho odchodu ze skupiny Ready Kirken v roce 2006 málokdo věřil, že se jako zpěvák, autor a textař na sólové dráze prosadí. Po osmi uplynulých letech, řadě hitů i dalších obsahově upřímných písničkách, které vytvořil, je jisté, že jeho tehdejší odchod vygeneroval české scéně čitelnou osobnost, která je umělecky výrazná, řemeslně zručná a navíc je i z jejího aktuálního alba Den cítit, že neřekla poslední slovo.

Michal Hrůza: Den
Universal Music, 37:23
Hodnocení: 85%

(Tato recenze vyšla 21. května 2014 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)