Anonymní vězni svých mindráků

Bývaly časy, kdy nás v redakci těšily všechny dopisy a vzkazy. Když už někdo chytil pero a papír, napsal list či korespondenční lístek a poslal je poštou, bylo třeba si ho vážit. V počátcích nástupu e-mailů to bylo podobné, jen se za psaní přestalo platit poštovné.
Dnes se diskutuje na internetu rovnou pod články, které my novináři napíšeme, a bohužel je to povětšinou žalostné čtení. Anonymita, kterou internet diskutujícím dává, uvolňuje u mnoha z nich životní ohavnosti a nakupené mindráky.
Proto se často diskutuje tak, že je urážen ten, kdo je předmětem článku, ten, kdo článek napsal, případně ostatní diskutující. Internetové stránky, jež takové diskuze umožňují, jsou semeništěm zla a pohrdání, které z diskutujících při smolení příspěvků (obrazně řečeno) vystříkly.
Napsal jsem před několika týdny recenzi na nové album Michaela Kocába. Nahrál je ve společnosti velkých světových rockových hvězd a je vydařené. Namísto toho, aby diskutující na internetu pod článkem psali, že si nic dobrého o desce nemyslí, anebo můj názor podpořili, vrhli se na Kocába jako na člověka a politika. Dostával za uši za to, že se rozvedl, že se kdysi zastal Romů, že vyhnal Sovětskou armáda, že kamarádil s Havlem a podobně. Nadto polovina příspěvku byla vulgárních, až jsem si přál, aby Kocáb mou recenzi nikdy nečetl.
Lidé z vedení jednoho serveru se před časem rozhodli vypátrat totožnost člověka, který pod zjevně vymyšleným jménem vulgárně, rasisticky a nacionalisticky vstupoval do diskuzí pod politickými i společenskými články. Po poměrně krátkém pátrání se k němu dostali. Byl to muž ve středních letech, do práce chodil v obleku a jako majitel firmy živil několik desítek zaměstnanců. Když mu lidé ze serveru řekli, aby toho nechal, jinak celou záležitost předají policii, stáhl se do sedačky, ve které trůnil, mlčel, čučel si na špičky naleštěných bot a pak už se jeho vymyšlené jméno v diskuzi neobjevilo.
Přemýšlel jsem o tom, jestli nakonec není dobře, že si někteří diskutující léčí své životní mindráky „jenom“ na internetu. Dospěl jsem však k závěru, že nikoli. Pokud jsou kryti anonymitou a netuší, jakou sílu má slovo, mám obavu, že zlo z nich jednou probudí zlo v jiných.
Osobně se snažím diskuze pod články nečíst. Věřím, že i kvůli tomu se na konci pracovního týdne těším dobré psychické kondici.

(Tato glosa vyšla v červnu v magazínu Náchodský swing)



Komentáře [ 2 ]

  • Tomáš Martinek napsal:

    Poslední věta „Osobně se snažím diskuze pod články nečíst.“ a pod tím „Přidat komentář“ :) Tak Jardo, i když si to nepřečteš, tak palec nahoru. Diskuze taky radši nečtu. Ale třeba by pomohlo, kdyby u jména diskutujícího byla zveřejněná jeho IP adresa.

  • Zdeněk napsal:

    Vždycky jsem říkal, že ti, co píši ty sprosťárny v diskuzích, jsou hodně podobni těm, co takto kdysi čárali po veřejných záchodcích…ahoj v HK, snad bude čas na pokec, Zdeněk

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)