Jak zahnat mizernou náladu na Colours? Se Shaka Ponk!!

Takže asi takhle… Dopoledne vás sejme zpráva, že Michal Hrůza je ve vážném stavu a má poškozený mozek. Hned potom se dozvíte ze zpráv, že nějaký kretén, nejspíš mluvící stejným jazykem jako ruční lovec medvědů i krokodýlů Putin, sestřelil jen tak ze sportu dopravní letadlo se dvěma sty osmdesáti lidmi na palubě. Když pak zjistíte, že jacísi idioti na východě Ukrajiny střílejí na ukrajinská dopravní letadla stále, zvedne se vám z toho kufr a vzdáte se myšlenky na let do Asie. Do toho jakýsi Benjamin Netanjahu (prý to česky znamená Benjamin Netáhlo) začne pozemní operaci v Gaze, protože je neschopný politický trotl a má dost munice na to, aby zabíjel. Pak přijde informace, že samozvaný a ve všech ohledech podivný strážce morálky Karel Janeček řídil vožralej a dojde vám, že tahle figurka si na svět přišla užívat sex, chlast a drogy a my jí naletěli na to, že to myslí dobře.
V podvečer vejdete do Dolní oblasti Vítkovic na festival Colours of Ostrava a zjistíte, že už nemají lístky na Cirk La Putyka. Potom sice oceníte, že pořadatelé vzpomínají a fandí Michalu Hrůzovi, nejste si ale jist, jestli zrovna písnička s názvem Duše do vesmíru, kterou nechali zaznít i s klipem, je pro tu chvíli ta pravá. Ale budiž, je to „jen“ písnička, navíc skvělá. Potom nemůžete sehnat kafe, protože ho hledáte na špatném místě, ale kdo má, k čertu, vědět, že zrovna tam to kafe mít na tak velkém festivalu nebudou. Pak vás naštvou pošuci, kteří tlučou hodinu do plechových sudů a tváří se, že je to umění a fakt o něco jde, po chvíli zase francouzská dechovka, zoufalá až běda.
Nakonec na to ale kápnete. Když už máte dojem, že je to druhý až pátý nejhorší den vašeho nejhoršího života ze všech odžitých, ocitnete se na vystoupení Francouzů Shaka Ponk a radost se dostaví. Tihle ufoni mají tuhý bigbítový kořínek. Zpěvačka je Egypťanka, ale zpívá jako Jana Kratochvílová posledních pár let, zpěvák je jasný Marťan a kapelu tvoří dospělí chlapi, kteří si pěstují vousy i postavy. Když se klávesista svlékl do půl těla, pupek se pral o místo u hrotu klávesnice s jeho obrovskými prsy, které mu jen tak, lážo plážo, visely z hrudníku.
Byla to ale velkolepá podívaná (myslím koncert Shaka Ponk), i s projekcí – nejčastěji na ní byla opice. Co pecka, do hit, co hit, to fakt silná melodie. A s pomocí samplů měli Shaka Ponk neskonale agresivní zvuk.
Ve čtvrtek večer byli na Colours dobří i Seasick Steve nebo MGMT. Shaka Ponk je ale levou zadní převálcovali.
Po Biffy Clyro druhý nejlepší koncert letošního léta. Tedy alespoň pro mě.
Je to ostatně můj příběh.



Komentáře [ 2 ]

  • Krystof napsal:

    Videl jsi Trentemollera? Jaky je nazivo?

  • Pavel napsal:

    Na cirk La putyka bylo vyprodáno už dlouho před začátkem colours, to sis měl na webu zjistit v předstihu. Bohužel. Cirk a Bolka s Annou Polívkovic jsem zabukovat stihl, komediograf už třeba ne. Ponaučení pro příště. Na obrazovku venku se dívat nešlo?
    A to kafe sis měl dát hned v gongu dole, dělalí dobré.
    Shaka Ponk bylo dobré zjevení, neměli chybu. Seacisk Steve byl taky skvělý, ovšem hraje blues, což nemusí být pro všechny správný šálek kafe. MGMT mě totálně zklamalo. Prý je to indie styl. Nevím. Stát na podiu jak voskové figury, pohybovat jen rukama aby nástroje zněly a otvírat pusu po dravém vystoupení Samahy Fraha a zbytku francouzské úderky bylo jako živý obraz Járy Cimrmana. Ani ta hudba nestála za hrnek kafe, leda tak od Maryši.

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)