Metallica byla víc než silný déšť

Žádná jiná kapela na světě nezní tak, jako americká thrashmetalová Metallica. Každá její deska je hudební událostí, každý její koncert je svátkem pro fanoušky. V úterý večer se čtveřice představila na druhé části pražského festivalu Aerodrome. Přirozeně jako hlavní hvězda.
Před několika týdny vyzvala fanoušky, aby na internetových stránkách turné nazvaného Metallica by Request hlasovali pro písničky z jejího repertoáru, které si v Praze přejí slyšet. Muzikanti se pak trochu zlobili, že byly upřednostněny největší hity, jenomže z pohledu příznivců kapely na tom není nic překvapivého. A tak v české metropoli došlo na tutovky Battery, Master of Puppets, Sad But True, One, Orion, Enter Sandman, Whiskey In The Jar, St. Anger a další.
Jako bonus Metallica přidala novinku Lords of Summer. Koncem března ji premiérově zahrála v kolumbijské Bogotě. Posléze ji uveřejnila v demoverzi a teprve před několika dny pustila na internet studiovou podobu skladby. Mimochodem první nové od roku 2008, kdy vyšlo zatím poslední album Metalliky nazvané St. Anger.
Nejoblíbenější písně z tvorby kapely tvoří její charakteristický zvuk. Kopírují období, kterými procházela. Starší přinášejí klasický tvrdý thrash metal a ty z devadesátých let připomínají časy, kdy se čtveřice přiblížila zvuku středního rockového proudu, zvláště na albu Metallica z roku 1991.
Aranže skladeb jsou si však přesto velmi podobné. I naživo v Praze Metallica potvrdila, že se nespokojí s žádnými přímočarými písněmi, natož pak s jejich klasickými rádiovými stavbami. Jejich repertoár zdobí velmi charakteristický zvuk kytar, jejich dlouhé party, na dřeň jdoucí zpěv Jamese Hetfielda, bohaté bubenické linky Larse Ulricha, jenž už se je dávno naživo naučil hrát spolehlivě a přesně, a dynamické zvraty v náladách skladeb.
Metallica si přes vytrvalý déšť, který se dostal až na pódium a James Hetfield podotkl cosi v tom smyslu, že ještě nikdy nehrál v bazénu, zachovala glanc jedné z nejoriginálnějších skupin světa. Její koncert byl výborně zvládnutý, a to bez ohledu na skutečnost, že některé z písniček, které pro úterní večer čeští fanoušci vybrali, nehraje třeba už tak docela ráda.
Aerodrome II zahájila norská skupina Kvelertak. V půlhodinovém setu nabídla směs hard rocku, hard coru, punku a klasického zpěvného rocku, přičemž poslední jmenovaná položka dává písním velmi zajímavý tvar.
Children of Bodom jsou na scéně od roku 1993 a patří k zástupcům melodického death metalu. Pravda, léta těmto Finům trochu obrousila hrany, nicméně agresivní zvuk si zachovali a právě ten dominoval jejich pražskému vystoupení.
Alice In Chains je grungeová legenda, která své nejlepší období žila v polovině devadesátých let a dobře na ně navazuje i nyní. Za mikrofonem stojí výborný William DuVall, jemuž se podařilo to, co asi málokdo očekával. Hodnověrně nahradil Laynea Staleyho, jenž se v roce 2002 předávkoval drogami. Kapela hrála skladby staré i nové a předvedla velmi kvalitní výkon, dobře vystihující její originální zvuk i renomé.
Na festival přišlo na pětadvacet tisíc diváků. První tři formace vystoupily v teplém a slunečném počasí, se startem setu Metalliky ale začalo silně pršet a vydrželo to po celý koncert kapely.

Aerodrome II
Výstaviště, Praha, 8. července
Hodnocení: 85%

(Tato recenze vyšla 10. července 2014 v deníku Právo)



Komentáře [ 1 ]

  • wuxia napsal:

    „… od roku 2008, kdy vyšlo zatím poslední album Metalliky nazvané St. Anger.“. Death Magnetic jsi chtěl napsaj, Jardo, že jo?

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)