Letos poprvé nepojedu do Indie

Hluboko před sametovou revolucí zpívala skupina Nahoru po schodišti dolů band v písničce Blbá náhoda toto: „To je ale blbá náhoda, letos potřicáté nepojedu do Paříže“. Bylo to samozřejmě povzdechnutí nad dobou, kdy neexistovalo sebrat se a do té Paříže odjet. Byť jsou ty časy pryč, ta písnička se mi aktuálně vybavuje i ve snu. Letos poprvé nepojedu do Indie.
Na začátku roku mi kamarádka sdělila, že má možnost do Indie vyrazit, jestli bych neletěl s ní. Znělo to lákavě, tím spíš, když posláním cesty je v severoindickém Mulbekhu učit zeměpisu tamní děti v české škole, kterou podpořili Václav Havel i dalajláma.
Aby se ale člověk do Indie dostal, musí absolvovat deset hodin v letadle. A to je problém. Přiznávám, že letět tak dlouhou dobu je pro mě, milovníka cyklu Letecké katastrofy, nepředstavitelné. Mám zkrátka strach.
S kamarádkou jsem nicméně přípravy k odletu absolvoval bok po boku. Kluci ze skupiny Wohnout, kteří jsou v Indii rok co rok, nás navíc ubezpečili, že na severu země, v Malém Tibetu, je bezpečno.
Na začátku června jsme se sešli s přáteli, kteří měli být členy výpravy také. Herečka Ivana Jirešová a zpěvák Viktor Dyk brali i devítiletou dcerku Sofii. Seděli jsme nad kávou a klábosili o tom, jak se tam ti tři těší, i na možné setkání s dalajlámou, a proč já se rozhodl cestu neabsolvovat. Samozřejmě jsem kápl božskou – ať uvažuju, jak uvažuju, když sebou boeing třískne o zem, nepřežijeme.
Když bylo po milé schůzce, přepadla mě touha do té Indie letět také. Zjistil jsem, že sehnat letenku by nebyl problém, byť za vyšší cenu, a připojit se k výpravě Brontosaurů v Himálajích by se dalo v podstatě kdykoli během července. Dal jsem si čtyři dny na to, abych se rozhodl.
Poslední den, který jsem si vzal na rozmyšlenou, mi zavolal Viktor. Posmutnělým hlasem mi sdělil, že do Indie neletí, protože se vyboural na kole, má tříštivě zlomenou klíční kost a odraženou ledvinu. Doktor mu cestu nedoporučil, už třeba proto, že by nemohl táhnout bágl. Já mu na to řekl: „Tak se v červenci párkrát sejdeme na kávu a budeme si vyprávět o tom, co tam ty naše holky dělají.“ Vcelku nadšeně souhlasil.
A tak letos poprvé nepojedu do Indie. A upřímně, ne tak docela proto, abych chodil na kafe, ale protože jsem srab, který nevleze do letadla. Příští rok budu mít druhý pokus.
Mimochodem, nevíte někdo, jak se zbavit strachu z létání? Podotýkám, že jsem abstinent a nezobu antidepresiva.
Přeji nám krásné léto.

Dodatek k této glose: Viktor Dyk nakonec do Indie odletěl.

(Tato glosa vyšla v červenci v magazínu Náchodský swing)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)