Jak jsem se na Kabátu nestačil dojmout

Chlapsky přiznávám, že mě pokaždé dojme, když nějaká kapela, jejíž kariéru sleduji od samotných více či méně nesmělých začátků, dosáhne nebývalého úspěchu, mety, o které jiní kolikrát marně sní. Sobotní koncert skupiny Kabát měl být další.
Před pěti lety jsem na jeho prvním vystoupení pro šedesát tisíc lidí na Vypichu uronil mnoho slz. Tentokrát to mělo být stejné. Samozřejmě diskrétně, protože jsem přece jenom už poměrně velký kluk.
Ono se tomu mému letošnímu dojetí ale od začátku leccos vzpíralo. Cesta tramvají do Motola by byla v pohodě, nebýt týpka, který od mé nástupní zastávky Anděl celou dobu mňoukal, nesporně v domnění, že je kočka. Na Kabát naštěstí nejel.
V Motole jsem si předsevzal, že přestoupím na autobus a v klidu vyjedu až na Vypich. Linky pražského dopravního podniku ale ctily sobotní jízdní řád, takže busy jezdily sporadicky, a když už se nějaký přikodrcal, byl plný k prasknutí. Stoosmdesátka vůbec nejela a u toho dalšího mi vzal iluze řidič, který se velké hromadě příznivců Kabátu očividně vysmíval. Přesto otevřel na zastávce dveře a pár lidí, kteří se v prostředku mačkali u dveří, prachsprostě vytrousil.
Vyrazil jsem tedy s několika vytroušenými pěšky. Před Vypichem mě policejní tandem ponoukl, abych přešel na druhou stranu, bez ohledu na to, že dvouproudová silnice byla rušná a z blízké zatáčky se co dvě tři vteřiny vyřítil nějaký starší typ vozu světové značky. Jak jsem potom mezi nimi kličkoval, měl jsem pocit, že mě policisté povzbuzují.
Když jsem se konečně dostal na řadu u vstupu na koncert, slečna z ochranky mě zastavila a řekla, že je ucpaný vchod a musím počkat. Při čekání mi oznámila, že si vůbec není jistá, jestli se na místo k stání u pódia vejdu, protože už je tam „hromada lidí“. Já se tam dostal, nicméně léta trpím dosud nediagnostikovanou fóbií z davu, a tak jsem se snažil najít místo stranou. V tom návalu to byla pořádná fuška, navíc po dotazu, jestli se dostanu zpět k východu, mi jiný muž z ochranky s dávkou černého humoru sdělil, že: „Cesta odtud vede pouze v sanitce.“
A pak začal koncert a já se chtěl dojmout. Nemohl jsem ale, protože vedle mě stál kolega Honza Vedral z Mladé fronty Dnes a mně to připadlo nemístné. Své dojetí jsem tedy později transformoval do přání směrem ke své přítelkyni, kterou jsem požádal, že pokud bych někdy skonal – což se mi jeví pravděpodobné, byl bych rád, kdyby mi na poslední cestu nechala zahrát Šamana, Má jí motorovou a Děvky, ty to znaj. Písně od Kabátu. Zpražila mě tím, že Šamana ano, ale ty další dvě ne.
Přes všechna ta příkoří, která ale již vůbec necítím, jsem byl během setu Kabátu tiše dojat. Vždycky si totiž při tak velkém koncertu vzpomenu, jak se téhle partě mnozí vysmívali a jejich činění považovali za v lepším případě zvrácené a marné.
Navíc své dojetí dávám najevo i nebývalou ochotou k lidem, kteří stojí kolem. Před několika lety jsem se na koncertu Kabátu v Hradci Králové jedné dámě nabídl, že klidně vezmu na rameno jejího obtloustlého kloučka, pod jehož váhou se po třech prvních písničkách hroutila. Když ona i klouček souhlasili, vyhoupl se mi na ramena. Já se ho pak na dalších patnáct písniček nemohl zbavit a on mi ještě zatraceně falešně hulákal do ucha, když se pokoušel zpívat s Pepou Vojtkem stejně nahlas. Prevít znal všechny texty. Jeho matka se vedle veselila se svou kamarádkou a já se potil pod vyjícím dítětem. Zachránilo mě až, když jsem začal předstírat, že potřebuju nutně na malou, jinak mi prdne močový měchýř a budou muset přerušit koncert kvůli příjezdu sanitky. Až do konce koncertu jsem se před těma dvěma krčil v povzdálí, protože mě hledali očima a těšili se, až na mě zase těch sedmdesát kilo váhy posadí.
V sobotu na Vypichu to pro mě ale byla velká událost. Kvůli ní jsem ostatně odmítl odjet na cyklistickou dovolenou a ještě jsem musel v cestovní kanceláři čelit posměchu, když jsem dámě za přepážkou přiznal, proč nemohu na lákavou cestu do Burgundska odcestovat.
A dojal jsem se až doma. Pěkně v klidu a rád.



Komentáře [ 3 ]

  • kosta napsal:

    Člověče proč jinak hodnotíš na Novinkách a jinak na Idnes? Je to prostě jen tak že dvě kritiky – dvě příchozí platby na účet?
    Tohle mi hlava nebere.

  • admin napsal:

    Recenzi na Novinkách jsem psal já, recenzi na iDnes Honza Vedral. Nemáme spolu nic společného. Ani účet…

  • zvedal napsal:

    Nikdy bych neřekl, že Vy – takový znalec kvalitní muziky – se budete dojímat na takto (promiňte mi ten název) vidlácké muzice. Z business pohledu je sice obdivuhodné, že jako produkt fungují a vyprodají mega koncert, ale měl jsem za to, že by se mladá generace (která Vás dozajista taktéž čte) měla vychovávat v kruhu modernější a kvalitnější muziky.

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)