Pozdrav, který v Toskánsku neznají

Mám za sebou cyklistický zájezd do Toskánska. Samozřejmě pozornost mých přátel i nepřátel se ani tak neupírá k tomu, že jsem za šest dnů v cyklistickém sedle zajel téměř 450 kilometrů, že jsem z nadmořské výšky 34 metrů vystoupal na šesti kilometrech do 340 metrů, či že jsem se řítil z kopce dolů rychlostí 49 kilometrů v hodině a trochu jsem si při tom cvrnkl do kalhot.
Pozornost se upírá pouze na to, zda jsem se řídil radou Karla Gotta a pil toskánské víno. Nuže, pil. Na místě, kde jsme s výpravou pobývali, tedy v Castagnetu Carducci, pěstoval majitel bungalovů své vlastní víno. Bylo skvělé, naprosto jsem mu propadl a vypil ho každý večer až dva decilitry. Ostatně mám pocit, že jsem první večer dost blábolil.
Došlo i na dražší vína, ale ty značky, které mi doporučil Mistr, byly tak drahé, že jsem si do toho jako abstinent netroufl jít, protože mi to připadlo příliš rozmařilé.
Učinil jsem ale v Toskánsku jeden velký český počin. Jak známo, cyklisté se na silnici zdraví. U nás pozdravem ahoj, v Itálii mají také svůj pozdrav, no a v Toskánsku, kde se prý kvůli ideálnímu prostředí a terénu běžně připravují na sezóny přední světové cyklistické týmu, vládne všehochuť. Když jsem po asi třech dnech usoudil, že bych měl do toho Babylonu pozdravů vnést nějaký původní český, začal jsem zdravit kolegy cyklisty oním dětinsky bezelstným „Čus píčus“. Divili byste se, jak se usmívali a radostně odpovídali. Bylo evidentní, že ten pozdrav neznají, ale že jim přijde zvukomalebný.
Jednou jsem však myslel vážněji druhé slovo v uvedeném pozdravu. To když mě švýcarský pár v příkrém kopci předjížděl na elektrokole a votlemoval se, jako by to bylo těsně před cílem Giro de Italia. Také mě trochu rozhodilo, že celá ta švýcarský výprava elektrocyklistů měla na svém autobusu obrovský ksicht DJ Boba.
Pozdravil jsem slovem „Píčus…“ a tvářil se jako fotbalista Rosický přistižený před lety v hotelu Praha s prostitutkami.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)