Pink Floyd odešli neplodní

Vyslechnout na jeden zátah The Endless River, prý poslední album Pink Floyd, vyžaduje trpělivost a lásku ke kapele. Přestože kolem téhle desky bylo rušno a v západních zemích byla propagována prostřednictvím billboardů jako hudební událost roku, všichni věděli, že bude sestavena ze zbytků, které vznikly při přípravě alba The Division Bell (1994) a nevešly se na ně. Mělo to být dostatečným varováním. Ostatně už samo zmíněné album nepatří v kapelní diskografii k nejlepším.
Novinka tedy nese materiál, který před třiceti lety neměl potenciál dostat se na řadovou kolekci, pro kterou vznikal. A tak kdyby na The Endless River bylo místo osmnácti kompozic osm nebo deset, bylo by to pro všechny lepší. Na nejsvětlejší moment, sice jedinou zpívanou písničku Louder Than Words, se navíc musí čekat až do úplného konce alba.
Přestože The Endless River odkazuje na rok 1994, v mnoha skladbách jsou slyšet ozvěny starších kompozic. Allons-Y 1 připomíná Run Like Hell z The Wall, Anisina zase Us and Them z The Dark Side of the Moon, Autumn ’68 je reminiscence na Summer 68 z kolekce Atom Heart Mother. A zatímco deska Wish You Were Here z roku 1975 byla holdem Sydu Barrettovi, The Endless River je holdem Ricku Wrightovi, jenž zemřel v roce 2008.
Je to ale pouze poklona skrze jeho poslední nahrávky, které zbylí členové Pink Floyd (David Gilmour a Nick Mason) loni a letos dokončili. Sedli si do studia a improvizovali, experimentovali a hledali, až vznikly kompozice, které jsou nemoderní a nezajímavé. Někdy to dokonce vypadá tak, jako by si každý hrál, co se mu právě zachtělo, bez uměleckých ambicí.
Je to album, které přináší typické postupy i zvuky tvorby Pink Floyd. V ničem je ale nepřekonává a v ničem s nimi nepolemizuje. Odchod slavné britské kapely proto vyznívá velmi neplodně.

Pink Floyd: The Endless River
Warner Music, 53:02
Hodnocení: 30%

(Tato recenze vyšla 19. listopadu 2014 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)