Bezcenná slova

Dovolil jsem si do titulku tohoto příspěvku použít název jedné slavné písničky skupiny Laura a její tygři z konce osmdesátých let. Toto slovní spojení mi totiž připadne zcela charakteristické pro mnohé výroky chronických mluvků a zejména politiků, které absolutně popírají skutečnost či souvislosti z minulosti dávné i nedávné.
Například takový prezident Zeman, který se už definitivně odhalil jako další zásadní omyl některých českých voličů, dva dny poté, kdy na něho na Albertově rozlícený dav vrhal vajíčka, sliny i hněv, a on ani přesto nepochopil, že na jeho řeči ani na něj není nikdo zvědavý, protože není důstojným reprezentantem země, celou věc o dva dny vysvětloval slovy: „Byla to ostuda České republiky a koneckonců pokračování prezidentské kampaně. Praha byla jediné velké město, kde ve druhém kole prezidentských voleb zvítězil můj protikandidát. A já naprosto chápu, že někteří lidé se s touto volbou ani po roce nedokážou smířit. Je mi jich líto.“
Ve svých bezcenných slovech přehlédl skutečnost, že vzpomínková akce v Praze na Albertově by bez jeho nevítané účasti byla poctou revolučním dnům v roce 1989. Ostudou se stala ve chvíli, kdy se na ní za doprovodu ochranky, až klausovské arogance, hole a zbylých věrných vpotácel on. Diskuze o tom, jestli skutečně trpí stařeckou demencí, která se rozpoutala již před několika měsíci, by jistě neměla být podceňována.
Mistrem bezcenných slov je dlouhodobě trenér František Straka, který se již několikrát proslavil tím, že kam jako trenér vstoupil, tam – jak se říká – sto let tráva nerostla. Letos v létě se mu totéž podařilo udělat se Slovanem Bratislava, který trénoval. Ještě než se ukázalo, že je jako trenér opravdu tragický, hrál jeho tým řízením osudu a náhod o postup do Ligy mistrů s běloruským BATE Borisov. Na hřišti působil naprosto zoufale, což ale jednomu z nejhorších trenérů světa nebránilo pronést větu: „Nemám svým hráčům ani moc co vytknout. Každý z nich udělal maximum pro úspěch a naplnění našeho snu.“ Naštěstí pro Slovan ho brzy po tomto absurdním výroku majitel klubu vyhodil.
Aktuálním autorem bezcenných slov je Filip Humplík, snaživý funkcionář ODS. Když navrhl a poté prosadil zrušení oblastních organizací strany v Praze 10 a 11, jako argument pronesl téměř památnou větu: „Obě sdružení dlouhodobě poškozují dobré jméno ODS.“
Možná v posledních dvaceti letech spíše muzicíroval a neměl přehled o tom, jak se symbol tuzemské porevoluční korupce, tedy ODS, na všech úrovních chová. V každém případě by si mohl Humplík alespoň dodatečně uvědomit, že těžko lze poškodit dobré jméno někoho, kdo dobré jméno nikdy neměl.
Jak praví klasik – kde nic není, ani smrt nebere.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)