Kterak Michal Prokop a jeho kapela překonali Lennyho Kravitze

Těžko si představit dva lepší koncerty na konec roku. V pátek vystoupil v pražské O2 areně Američan Lenny Kravitz, který porazil rýmu a nastuzení, kvůli nimž svůj listopadový koncert přeložil, a rozhodl se Prahu navštívit v podstatě v roli vánočního dárku. V sobotu pak v pěkném prostředí Fora Karlín zpívali a hráli Michal Prokop se skupinou Framus 5. Zatímco jsem se ale domníval, že mě Kravitz nakopne a Prokop navodí sváteční atmosféru, bylo to jinak. Kravitz prudil a Prokop nakopával.
Na aktuálním turné představoval Lenny Kravitz při svém vystoupení jenom třináct písniček včetně přídavku. Do O2 areny jsem tedy šel s tím, že bude za hodinu a čtvrt konec a ještě si stihnu udělat zdravotní procházku. Prvních pět písniček tomu nasvědčovalo a publikum i já jsme se opravdu skvěle bavili. Zvláště když byl velmi dobrý zvuk a hudba z pódia vysloveně pumpovala.
Se skladbou Sister se ale ukázalo, že Kravitz přišel bavit především sebe a svou kapelu. Je skvělý hudebník a v jeho doprovodné formaci jsou takoví další. Nemuseli však nabýt přesvědčení, že jsou všichni v hale zvědaví na to, jak mistrně zvládají improvizace a nekonečná sóla. Zaplevelili jimi nicméně zbytek večera, a tak nebylo překvapení, že diváci na místech k sezení zůstali sedět, i když se zpočátku jevilo být jen otázkou času, kdy se celá hala postaví a bude tančit. Navíc brzy počala celá řada lidí odcházet, což je jev, který u koncertů drahých zahraničních hvězd nepamatuju.
Od své poloviny to byl utahaný a nudný koncert, který bavil jen zarputilé fanoušky a kapelu. Dál se emoce nedostaly, byť jich paradoxně ve všech těch improvizacích a sólech bylo hodně. A nezachránil to ani Carlos Santana, který přišel jako vánoční host na poslední pecku. Začal totiž jamovat a improvizovat také.
Michal Prokop a skupina Framus 5 v sobotu naopak mistrovsky dokázali, jak důležité je mít pro improvizace a sólování cit. Luboš Andršt a Honza Hrubý to dělali také, vždycky ale uměli včas skončit či popustit prostor některému z kolegů a vyhnout se stereotypu. Chovali se podobně jako členové Kravitzovy kapely. Byli ale mnohem pokornější, a tak z jejich koncertu bylo těžké odejít dříve než po přídavku.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)