Aneta Langerová dokráčela k místu Na Radosti

Před deseti lety se zpěvačka Aneta Langerová stala vítězkou prvního ročníku české verze soutěže Česko hledá SuperStar. Čas ukázal, že je nejenom její vpravdě osobitou účastnicí, ale také že prošla úctyhodným uměleckým vývojem, který má svůj dosavadní vrchol v nedávno vydaném čtvrtém řadovém albu Na Radosti.
Langerová se však musela rozhodnout psát si vlastní písničky. Zatímco na debutovém albu Spousta andělů (2004) přijala ty, které pro ni vytvořili zručnější autoři, později se klíčového úkolu zhostila sama. Na novince spolu s hudebně i lidsky spřízněným Jakubem Zitkem.
Jejich spolupráce v dobrém smyslu slova jiskřila už při projektu Pár míst, který korunovalo před dvěma lety stejnojmenné koncertní album. Kolekce Na Radosti přináší esenci toho, co mohli jako tvůrci i interpreti společně vymyslet.
Nechali se inspirovat existujícím místem na Šumavě, jemuž se říká Na Radosti, odhalili si vlastní hudební světy a našli v nich společný, který je v hudebním příběhu Anety Langerové dalším zásadním krokem k alternativnímu vnímání a prezentaci hudby. Současně ale stále nabízí dost okamžiků na to, aby na ni mainstreamoví posluchači nezanevřeli. Bez ohledu na cokoli dlužno podotknout, že je to nejlepší album, které vydala.
Třináct nových písniček se nese v intimním, osobním i komorním duchu. Korunují to jejich tempo, přítomnost akustických nástrojů i poklidná interpretace. Na desce není nervozita, nevyzařuje z ní žádný problém. Je to kolekce smíření, pokory a přitakání určitému způsobu života a hudební řeči. Album by klidně mohlo být soundtrackem k filmu o krásách Šumavy, stejně tak k romantickému příběhu s prvky napětí. Není totiž vtíravé. Na svou dokonalost upozorňuje pomalu a zlehka.
V básnických a přitom naprosto srozumitelných textech se prolínají venkovské motivy (Dívka), dramatické okamžiky (Tragédie u nás na vsi), vztahové příběhy (Panna) či romantické pohledy na šumavský kraj (Tráva, Bříza), v hudební složce pak folkové nálady (Svatá Kordula, Tráva), balada (Slova z hor), šanson (Na Radosti), rozverné hudební romance (Bříza, Nevěsta) i pop (Tragédie u nás na vsi, Panna, Lehkost).
Byť Langerová a Zítko výrazně ustoupili od atmosféry předešlého řadového alba Jsem (2009), nezašli na opačnou stranu. Přestože písničky na nové desce vyžadují pozorný poslech, to aby mohly dokonale odhalit svou vnitřní sílu, stále v sobě mají poměrně přímočaré aranže a zapamatovatelné melodie.
Přibyla k nim nicméně hudební krása. Taková, kterou lze zpracovat jenom v případě, kdy tvůrce jasně ví, kam kráčí, proč to dělá a je v dobrém osobním rozpoložení, jež mu dovolí všechny představy a sny vměstnat do třinácti skladeb.
Aneta Langerová bude těžko skladby z alba Na Radosti představovat s úsměvem na letních festivalech. Komornější prostředí divadel, klubů i sálů jim ale bude slušet stejně, jako jim sluší formát uceleného alba.

Aneta Langerová: Na Radosti
Art Shock, 47:04
Hodnocení: 90%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 30. prosince 2014)

Video o albu a klip Tráva



Komentáře [ 2 ]

  • ParekVrohlíku napsal:

    Zajímalo by mě, co si mýslíte o téhle slečně? http://www.svetkapel.cz/tereza-olivia-cista-duse-andelsky-hlas-a-ukulele/

  • Markéta napsal:

    Já jsem k albu Na Radosti dokráčela až před pár týdny (někdy vás zkrátka zaměstná něco jiného) a k tomuto článku až dnes… Nečetla jsem jiné recenze, protože to většinou nedělám, ale naprosto jste to vystihl a krásně napsal. Souhlasím. Možná by se dalo ještě dodat, že se Anetě bude nesnadno navazovat dalším albem, už tohle mi připadá dokonalé. Ale nejspíš ne, každou deskou se posunuje kvalitativně nahoru… Takže nás bude jistě ještě překvapovat. Děkuji!

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)