Jena byla rychlejší. Chovala se na ulici jako Facebook

Měl jsem, a možná stále mám, takový poťouchlý plán. Patřím ke generaci, která si ráda na věci sáhne, očichá si je, pomazlí se s nimi, ráda je prožije a vlastně moc nerozumí tomu, proč by měla být vzrušená z toho, že má na Facebooku tisíc přátel, když ve skutečnosti ví pouze o třech – pokud tedy bereme v potaz skutečný obsah slova přátelství. A tak mě napadlo, že bych se někdy na ulici zkusil chovat jako Facebook. Pokud to někdy udělám, budu už bohužel druhý. Předběhla mě americká bloggerka Jena Kingsley.
Fenomén sociálních sítí vytvořil imitaci reálného světa ve virtuálním prostředí. Kromě kontaktování blízkých dopomohl i k nahlédnutí do jejich soukromí. Činy jednotlivce v tomto světě však nejednou hraničí s nesmyslným až nevysvětlitelným chováním, hodným v mnoha případech psychiatrického šetření.
Jde například o psaní zbytečných statusů informujících o každém kroku uživatele, sbírání takzvaných lajků nebo vytváření si přátelství s lidmi, které pak nejsme schopni pozdravit na ulici.
Tohle typické internetové chování předvedla Jena Kingsley v reálném životě. Vyzkoušela svůj sociální experiment v ulicích New Yorku. Chodila mezi lidmi a chtěla po nich nabídku k přátelství, oznamovala jim, že je sleduje, a referovala i o tom, kdo je sleduje. Samozřejmě informovala rovněž o každé své soukromé záležitosti a na reakce neznámých lidí zdvořilostně uvedla: „Toto se mi líbí“.
Co se stalo? Lidé byli zmatení. Připadalo jim to – přirozeně – nepřirozené.
Více je na videu. Omlouvám se, že jsem nepořídil překlad, ale mám opravdu mizernou angličtinu. Protože ji má každý z vás lepší, jistě si poradíte.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)