Stařík, který to vyjedná

Vždycky jsem tvrdil, že tramvaj je skvělé místo pro výstupy, scénky a skeče, někdy i one man show. V neděli jsem v Praze jel do redakce šestnáctkou a kupodivu byla docela zaplněná. Tak zaplněná, že si nebylo kam sednout.
Na náměstí I. P. Pavlova nastoupila stařenka, kterou životem zjevně nesla už jen setrvačnost a především hůl. Vyšplhala do schodů a rozhlédla se, kam by se posadila. A protože nebylo jediné místo volné, jak jsem už nastínil, postavila se pokorně k tyči s tím, že cestu zvládne ve stoje.
V tu chvíli si jí všiml stařík zhruba v jejích letech, na první pohled naopak velice čilý. Vyskočil ze své sedačky a na stařenku zakřičel: „Pojďte sem, pojďte sem.“
Stařenka si evidentně oddechla a vyrazila směrem ke staříkovi. Ten vstoje počkal, až mu bude na dosah, a pak jí, namísto nabídky svého místa, udělil instrukci. „Támhle ta mladá slečna vás pustí,“ ukázal asi pět metrů před sebe a hrcnul si zpět do své sedačky.
Stařenka se podívala směrem, kterým ukázal, a brzy usoudila, že než by se dobelhala na místo, kde ji měla nějaká slečna pustit sednout, bude lepší, když přece jenom postojí. Stařík se ale nedal a opět se vztyčil. „Vždyť jsem vám říkal, že vás támhle ta slečna pustí sednout. To tam ale musíte jít, tady vás nikdo nepustí,“ konal. Podotýkám, že slečna vpředu vůbec netušila, že má v této frašce důležitou roli.
Stařenka se pokusila namítnout, že raději postojí, ale její řeč byla příliš pomalá vzhledem k té staříkově. „No tak tam jděte! To se pak nemůžete divit, že vás nikdo nepustí,“ pobízel ji.
Stařenka měla v očích zmatek, čehož si konečně všimnul i stařík. „Víte co, zatím si sedněte tady a já to vyjednám,“ řekl, pustil stařenku sednout na své místo a rozhodně vyrazil za slečnou. Stařenka si ale nesedla, pomalu se sunula ke dveřím, protože chtěla co nevidět vystoupit.
Mezitím stařík se slečnou uvolnění místa skutečně vyjednal. Gestikuloval radostně tedy na stařenku, aby si šla sednout, jenomže ona už se sunula ven.
Když vystoupila, otočila se a poděkovala. Stařík to ale nepřijal. „Příště jí tak něco domluvím, babě nepříjemný,“ ukončil příběh, posadil se na své místo a cosi brblal o nevděku.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)