Swingový svět Vojtěcha Dyka a B-Side Bandu. A jeho mantinely

Deska je název prvního studiového alba vzešlého ze šťastného uměleckého spojení zpěváka Vojtěcha Dyka a brněnského B-Side Bandu. Nahrávka přináší deset původních skladeb od Martina Kudličky, Borise Urbánka, Ondřeje Brouska, Vratislava Šlapáka či Tomáše V. Koudelky. Texty v nich jsou v češtině i angličtině.
Vojtěch Dyk, při vší úctě ke zručnosti členů B-Side Bandu největší hvězda projektu, si žádnou písničku zatím nenapsal. Přispíval nápady, leč hudební zpracování i texty nechal na jiných.
Neznamená to však, že by to na jeho interpretaci bylo znát. Je profesionální zpěvák, disponuje jedním z nejzajímavějších hlasů na současné české scéně a to vše je v písničkách na novince patrné. Navíc je hračička, který se rád v písních mazlí s motivy a předvádí víc než jen to, co by posluchač v danou chvíli na daném místě čekal. V tomto ohledu je vrcholem alba bonusové Largo, v němž odešel až kamsi k opernímu projevu.
Dykovi lépe sluší skladby otextované v češtině. Jeho sžití se s nimi je opravdovější, protože umí – jako herec – pracovat s důrazem na slova i slabiky. Kromě toho působí dojmem, že písničky v češtině interpretuje lehčeji, jako by se při jejich zpívání usmíval. U těch anglických sice tento dojem tu a tam prosvitne také, jinak je ale patrné, že si v nich hlídá výslovnost a anglické frázování, což mu trochu ubírá na uvěřitelnosti při pěvecké prezentaci.
Na Desce není jenom swing. Na jeho základu stojí i jazzové, popové a funky názvuky. Pokaždé se v nich však Dyk představuje jako noblesní zpěvák se schopností náhle se proměnit v klauna.
Například v písničce Orient Express plynule přechází od seriózního zpěvu v mluvené pasáže, ve kterých je humor v obsahu slov i ve způsobu podání. V tomto případě to s přihlédnutím k použití němčiny trochu zavání vzpomínkou na bláznivé prezentace písniček skupiny Nightwork, ve které Dyk působil předtím.
Až tak pozitivní to pro album není, protože v lásce a poctivosti, s jakou bylo připravené, nahrané a rovněž odvedené, to vyhlíží poněkud nepatřičně. Ostatně stejně jako použití brněnského dialektu v úvodu písničky Města nad řekou. Speciálně v této skladbě není důležité, že Dyk je z Prahy a kapela z Brna. A není to důležité pro celé album, protože v něm nejde o usmiřování měst, ale o muziku.
Deska je nahrávka živelná, kapela na ní hraje jako z partesu a přirozeně dodává písničkám rozmáchlý zvuk, po kterém ostatně Dyk toužil, když s B-Side Bandem do spolupráce vstoupil. Vracejí se společně do starých hudebních časů, kdy ještě měla každá písnička jasnou melodii i aranže, nepoužívala úhybných manévrů a bavila.
Problémem tohoto spojení je však po poslechu celého alba tušení, že se vyčerpalo. Koncertní a studiové album ve swingovém duchu nabídlo prostor, který protagonisté využili. Pokud by měla být další deska stejná či podobná, asi by to bylo zbytečné opakování základní umělecké hodnoty, která Dyka s B-Side Bandem spojila. Kam však jít dál?
Stát se může cokoli. V každém případě vyšla na konci loňského roku dobrá nahrávka, která nabízí uvolnění, zábavu a hudební vášeň zainteresovaných.

Vojtěch Dyk, B-Side Band: Deska
Vlastní náklad, 50:55
Hodnocení: 70%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 3. ledna 2015)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)