Ve Francii zabili novináře. Demokracie a svoboda slova nás totiž neochrání

V úterý zaútočili v Paříži tři islamističtí ozbrojenci na redakci francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo a zastřelili dvanáct lidí. Bylo to údajně proto, že magazín v minulosti zveřejnil karikatury proroka Mohameda a dělal si legraci z náboženství včetně islámu. Do redakce vnikli střelci s kalašnikovy, celí v černém, v kuklách, a když venku pak popravili policistu, nejspíš jim v zápalu pomsty ani nedošlo, že střílejí do vlastního, tedy do muslima.
Celá ta událost je šokující, a pro mě dvojnásob, protože se stala v redakci tištěného časopisu. S kolegy v posledních hodinách nemluvíme o ničem jiném a ubezpečuji vás, že celou věc považuji za zvěrstvo.
Má to ale háček. Všeobecně si totiž myslím, že nebezpečí je třeba předcházet. Před naštvaným, uraženým či poníženým člověkem rozhodnutým konat nás nic a nikdo neochrání. Všechno, co uděláme, má nějakou dohru. Někdy je tak nepatrná, že ji vůbec nezaregistrujeme, často je ale velmi naléhavá a bohužel i tragická. Jako v úterý v Paříži.
Kdo si zvolí do parlamentu na korupčním jednání od prazákladu postavenou stranu, musí počítat s tím, že tato se postará o to, aby byl později prezidentem země zvolen její duchovní otec, který pak klidně krade před kamerou a na rozloučenou s funkcí pustí z vězení zloděje a gaunery. Kdo si zvolí za prezidenta alkoholika s nebetyčnou sebeláskou ke své aroganci, musí počítat s tím, že tento se tak bude chovat, ba že se jeho špatné vlastnosti s vědomím moci ještě zvýrazní.
Když si koupíme letenku, musíme počítat s tím, že se při letu může něco stát, že se můžeme klidně zřítit na zem či do moře. Když se zamilujeme, musíme počítat s tím, že v tom nakonec zůstaneme sami. Když budeme jezdit autem v protisměru, musíme počítat s tím, že zabijeme jiné i sebe. A když poté, co už muslimové jiným karikaturistům vyhrožovali za kresby proroka Mohameda smrtí, podobné kresby zveřejníme, musíme počítat s tím, že nám přinejmenším budou vyhrožovat také. Anebo ani ne.
Zapálil jsem doma za francouzské novináře ve středu večer svíčku. S vědomím, že to všechno byli profesní borci a že terorismus je svinstvo bez ohledu na to, zda je veden ve jménu toho nebo onoho. Také ale s vědomím, že svoboda slova, demokracie nebo zákon naše životy před mstícími se lidmi neochrání. Nejspolehlivější ochranou je uvědomit si, do jak nebezpečného hájemství svými články, kresbami nebo činy vstupujeme a podle toho se zachovat.
Tento názor jsem neměl vždycky. Když mi ale před asi deseti lety kdosi v esemeskách vyhrožoval za nějakou mou recenzi celý týden smrtí (nikdy jsem nepřišel na to, kdo to byl), došlo mi, že je skutečně a zcela vážně potřeba vážit každé slovo. Psané i řečené. Tenkrát jsem se totiž o sebe bál.



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)