Jelen a Nebe zezadu

Přiznávám ochotně, že jsem si v poslední době na české scéně oblíbil hned několik kapel, a že mezi nimi jsou Jelen a Nebe. S Jelenem jsem loni v červnu absolvoval reportážní jednodenní cestu na dva koncerty a maximálně si mě získal tím, že mi umožnil stát se na těch pár hodin roadmanažerem, tedy vykonávat funkci, kterou jsem tak miloval v době, kdy jsem se ještě úzce motal kolem skupiny Imodium a na divokých Bytových turné jsem si manažerské řehole užil v míře vrchovaté, dílem dobré, dílem zlé.
Ve středu jsem vyjel na první koncert společného turné Jelena a Nebe do Olomouce a cestoval jsem ve voze se třemi lidmi, kteří se o manažerské záležitosti kapel starají, zejména pak Jelena. S trochou nadsázky by se dalo říct, že na palubě vozu byli čtyři manažeři. Ale to je fakt nadsázka, já se za něj nepovažuju.
Byla to cesta, od níž jsem si sliboval zábavu. Nakonec byla ale tak pracovní, až jsem němě zíral. Jediný vtípek vlastně padl o Martina Červinky, objevitele Jelena, který tvrdil, že není důvod nehrát na koncertech dvakrát písničku Jelen, protože byl před lety na koncertu Paula Simona v Německu a mistr jednu písničku odehrál také dvakrát, dokonce rovnou za sebou.
Mezitím manažerce Štěpánce, jinak dívce, do které byste neřekli, že si umí tak dupnout, chodily pozitivní zprávy. Olomouc byla vyprodaná, Ostrava také, Děčín se tomu blížil a v Brně to asi také tak dopadne. Namísto oslav těch dobrých zpráv se ale řešilo, co s Prahou, protože do Lucerna Music Baru, který má kapacitu nějakých tisíc míst, se už prodalo tolik lístků, že by to mohlo být pro diváky nepohodlné. Mělo být vyprodáno. A tak Štěpánka musela přijmout to, že k manažerskému řemeslu patří i nenápadně obvolávat pozvané hosty a zjišťovat, jestli skutečně přijdou. Protože v případě, že nikoli, byla to dobrá zpráva, neboť pak přímo na koncertě bude v klubu o pár centimetrů volněji.
Vlastně jsme ani úspěšně se prodávající turné nezapili. V olomouckém U klubu mě pak nejvíce bavilo, že při zkoušce byly na podlaze sálu různé bedny a nástroje, zatímco večer v sedm, když se začal klub plnit pěti stovkami diváků, se atmosféra změnila v pravý rockový koncert.
A potkal jsem tam i kamarády z kapely No Distance Paradise, která je skvělá, také jsem se seznámil s tátou zpěváka kapely Nebe Petra Harazina, který je skvělý, fotil jsem po koncertě fanynky skupiny Jelen s muzikanty a hnul jsem i s nějakou tou bednou. Jen si bohužel nemohu vzpomenout, od koho jsem dostal to trsátko, které jsem našel ráno v kapse.
Nejlepší na tom všem je pocit – a ti, kteří něco v kultuře tvoří, ho dobře znají, jak se z ničeho rodí všechno. Před rokem v tuto dobu by si nikdo nevsadil zlámanou grešli na to, že Jelen a Nebe vyprodají za dvanáct měsíců minimálně několik koncertů ze společného turné. Minulý rok by si ani nikdo nevsadil na to, že si je nějaká velká kapela vezme jako support.



Komentáře [ 3 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)