Na rande

Na náměstí I. P. Pavlova v Praze jsem si dnes kolem poledne zašel na jídlo. Před vyhlídnutým fast foodem prodávají květiny, a kousek vedle toho stánku stál chlapík. V jedné ruce měl zabalený svazek karafiátů a ve druhé placatku zřejmě vodky. Kymácel se ze strany na stranu, byl už notně opilý.
Ponořil jsem se do fast foodu, rychle se najedl a vyšel ven. Ke kymácejícímu se chlapíkovi se blížila pohledná dívka. Jakmile ji zmerčil, zvedl ruce s květinou a placatkou nad hlavu a halasně ji nesrozumitelnými citoslovci vítal. Potom se nejistou chůzí vypravil přímo k ní.
Jakmile se setkali, s úsměvem idiota ji podal na uvítanou placatku. Ona se zamračila a on i v tom špatném stavu pochopil, že se spletl. Stáhl k sobě placatku, podal jí květiny, a v okamžiku, kdy je dívka začala osvobozovat od balicího papíru, si s chutí lokl.
V následujícím momentu se poroučel na zem. Tupě to žuchlo, žena se vyděsila a vykřikla: „Kájo, ty jsi přece idiot.“
Od jejích nohou se z úst padlého milence ozvalo: „Ale to jsme přece věděli.“

P.S.: Toto je skutečný mikropříběh



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)