Pokud představuje Ed Sheeran novou hudební generaci, pak zestárnu bez obav

Na recenzi ze čtvrtečního koncertu britského písničkáře Eda Sheerana v pražské Tipsport Areně ještě dojde. Nyní, pár minut poté, co jsem dorazil z koncertu domů, však nemohu začít objektivně psát, neboť nejsem schopen setřást nadšení, které ve mně vyvolal. Proč bych to ale vlastně dělal?
Vůbec jsem nešel na ten koncert s respektem. Mívám na písničkáře smůlu, mnohokrát se už ukázalo, že na albech jsou jejich výkony o mnoho desítek procent lepší než na pódiích. Ed Sheeran (a nedávno třeba i Passenger) byl ale jiná káva.
Malý postřeh. Než začal koncert, na pódiu nebylo v podstatě zhola nic. Žádné bicí, žádné aparáty, jen tři odposlechy seřazené do „účka“, pod nimi looper (tedy efekt, který nahrává a opakuje hudební či pěvecké linky) a vzadu stěna s obrazovkami, aby byl Ed Sheeran vidět i vzadu.
Potom přišel ze tmy, malý zrzavý kluk, hrábl do strun, začal zpívat a všechny diváky v hale si během pěti vteřin podmanil. Reakce na jeho pěvecké i autorské výkony byly leckdy až frenetické a vůbec jsem neměl za zlé dvěma plnoštíhlým Angličankám za mnou, že po skladbách i během nich ryčely „jako na lesy“ a vřískaly vzrušením. Kdybych na to měl období, také bych vřískal. To mi věřte.
Chci tím prostě říct, že tak dobrý koncert, jaký v Praze při své první návštěvě vystřihl Ed Sheeran, jsem dlouho nezažil. Pokud by on měl být klíčovým představitelem nové hudební generace, pak odcházím stárnout beze strachu.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)