Visací zámek nadále s punkovou ctí

O tvorbě pražské punkrockové kapely Visací zámek by se s přimhouřením očí dalo napsat, že je v podstatě neměnná. Vyjma šestého alba Sex, na kterém se projevil odlišný hudební pohled producenta Michala Ambrože, se držela zvuku, který pro sebe přijala už na konci osmdesátých let a v následující desetiletce dokončila.
Postupem času se na nových deskách projevovala větší zručnost instrumentalistů, stejně tak rozhodnutí zpěváka Jana Hauberta pojímat texty spíše jako jednoduché básně, v nichž se zručně vyhýbá klišé a volí široké spektrum témat. S tímto přístupem kapela vydržela být na punkrockové scéně dodnes středem pozornosti, což je úctyhodné.
Na novém albu Punkový království je nosným tématem skutečné vyhlášení onoho království a s tím spojená titulní skladba, která by se vzhledem ke své melodičnosti, textu a minisloganu v podobě konstatování: „Nechci, nechci“ mohla postavit vedle legendárních písniček Traktor nebo Známka punku.
Visací zámek následně servíruje skladby v punkovém duchu a syrovém zvuku, v textech glosuje politiku, poměry, vztahy mezi lidmi a přirozeně vtipkuje. Haubert zpívá obvykle ledabyle, na hranici intonační přesnosti, instrumentalisté nicméně plní pozadí za zpěvem velmi svědomitě. Kytarové sólo v písničce Sweeti pak budiž důkazem ukojené chuti si pořádně zahrát.
Pozornost zaslouží vtipný a vulgární kousek Linka 155, který je záznamem prý skutečného rozhovoru ženy s operátorkou linky první pomoci. I v tom je punk Visacího zámku. Drzý, trochu drsný, v zásadě ale neskonale vlídný, tudíž všeobecně přijímaný.

Visací zámek: Punkový království
Warner Music, 45:08
Hodnocení: 65%

(Tato recenze vyšla 5. března 2015 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)