Babkojeb řešetlákový, nízkomrsk sladkotučný

Potřeboval jsem koupit květinu. Jelikož měla být k narozeninám, rozhodl jsem se pro tři rudé růže. Znalci by mi to jistě schválili. A protože jsem se pohyboval mimo své obvyklé teritorium, byl jsem nucen koupit kytku v cizím prostředí, tedy ve čtvrtém pražském obvodu.
Zaplul jsem do prvního květinářství a odkudsi z lustru se snesla ježibaba. Zdvořile jsem ji požádal o tři růže a ona se zeptala, jestli k nim chci něco zeleného. Souhlasil jsem, a než jsem to dořekl, přidala k růžím nějaké bílé kvítky, trávu, trochu plevele a ještě kus pohřebního věnce, který jí zbyl ve skladu. Aniž by mi výsledný tvar květiny ukázala, smotala shluk travin provázkem a sdělila mi cenu, která byla dvojnásobná oproti ceně tří růží. Jelikož tak učinila bez kousku vlídnosti, poděkoval jsem jí a řekl, že jsem si takovou spolupráci nepředstavoval, čímž chci říct, že pokud hodlala cenu zdvojnásobit, měla mě o tom informovat. Mumlala cosi o podvodníkovi, ale chtěla mi zřejmě vyprávět o svých praktikách, a tak jsem šel.
Ve druhém obchodě se na mě vrhly dvě babizny. Poručil jsem si tři růže, načež je první uchopila do rukou a druhá hupsla za kasu. A zatímco babizna číslo jedna přidávala k růžím traviny, aniž by se mě zeptala, zda s tím nemám problém, babizna číslo dvě markovala.
„Takže dáme jeden babkojeb řešetlákový, anebo spíš dva,“ zazubila se babizna 1.
„Padesátka,“ konstatovala s chichotem babizna 2.
„Nízkomrsk sladkotučný,“ pokračovala babizna 1.
„Pětatřicet,“ navázala dvojka.
„A ještě břízu bělokorou, pýr, plevel, žito, ječmen a všechno to obalíme husím sádlem,“ hlásila babizna 1.
„Stovečka,“ dodala babizna 2, ale to už jsem v obchodě nebyl. Samozřejmě ze stejných důvodů, jako v prvním případě. Opravdu nemám pocit, že bych za ozdobu květin měl platit víc, než za květiny samotné, nota bene nejsem-li o tom informován.
Ve třetím obchodě vykoukla zpoza závěsu plachá dívka. Vybrala mi tři růže, zeptala se, jestli může přidat něco zeleného, a když měla mé svolení, hlásila: „Nabídla bych babkojeb řešetlákový, za dvacet korun. Mohu? A také nízkomrsk sladkotučný, také za dvacet. Šlo by to?“
Zkrátka mi nabídla propriety, které mi nabídly ježibaba i obě babizny, a já si vybral a zaplatil. Co na tom, že jsem za tři růže dal více než dvojnásobek. Plachá dívka byla slušná, a tak jsem toho ani na chvíli nezalitoval.
Příště ale přece jenom zajdu do svých obchodů. Tam už vědí, jak se mnou jako se zákazníkem zacházet.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)