James Bay nemusí tlačit na pilu

Britský hudebník James Bay to jako debutant neměl lehké. Zatímco jiní v této situaci vydávají první počiny bez přehnaného očekávání, mnohdy bez jediného, Bay byl již předtím obsypán cenami a úspěchy, takže se od něho čekalo velké dílo. Čtyřiadvacetiletý muzikant letos vyhrál prestižní Brits Critics’ Choice Award, v níž ostrovní kritici oceňují interpreta, který v následujících měsících bude co do popularity strmě stoupat vzhůru, a byl druhý v anketě BBC Sound of 2015. A ta hvězdy roku nemilosrdně vyjmenovává.
První písně vydal už v roce 2013 a o rok později přidal pár dalších. Protože, vydané pouze digitálně, měly výrazný ohlas, tvoří i páteř alba. Některé Bay upravil, zmodernizoval, jiné nechal být tak, jak zněly při první emisi. V tomto ohledu je jeho debutové album trochu zklamáním. Místo aby představil úplné novinky a potvrdil nehynoucí potenciál, vybral prověřené písně a na nich kolekci vystavěl.
Pokud se nad to povzneseme, máme co do činění s velmi dobrým albem. James Bay se na něm představuje jako písničkář, který má funkční hudební, melodické i aranžérské nápady, jejichž výstupem jsou strhující popové skladby. Ty pak více než očekávaný folkový obal zdobí zvukově sytá masa hovořící o jakémsi indie popu.
Velmi vydařené jsou jak písně svěží, pádící kupředu a nepřijímající pochybnost o vnitřní i vnější síle (sebedůvěra písniček na albu je dech beroucí), tak balady, v nichž umí být Bay sentimentální, přitom nezachází za hranici vkusu. Nezkouší jimi posluchače rozplakat, spíše se je v kontextu celého alba snaží uklidnit.
James Bay je patrně inspirovaný tvorbou Bruce Springsteena či Roda Stewarta. Se svým chvíli takříkajíc nakřáplým, chvíli čistým a často dojímavým hlasem pracuje přesně tak, jak to písně potřebují, aby vytvořily zamýšlenou atmosféru. K tomu mu dopomáhají přirozeně silné melodie v refrénech a totální interpretační přesvědčivost, při které opravdu není třeba křičet a dupat víc, než si to píseň žádá.

James Bay: Chaos Ant The Calm
Universal Music, 48:26
Hodnocení: 80%

(Tato recenze vyšla 1. dubna 2015 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)