Přijďte na můj kurz. Naučím vás uspět na olympiádě

Žijeme v době kurzů a workshopů. Zpěvačka Olga Lounová před několika hodinami ohromila tím, že se uvolila prozradit zájemcům, co by měli udělat, aby uspěli v umění. Její milá a podle všeho nadšeně přijatá aktivita byla pozorně sledována téměř celým českým internetovým světem, zvláště lidmi z hudební branže, kteří málem zešíleli radostí, že takový kurz existuje. Není proto divu, že inicioval i mě.
Jistě, mohl bych lidem radit, jak se stát hvězdou šoubyznysu, drahně let se koneckonců nad jeho propastí pohybuji. Já se ale rozhodl pomoci svým budoucím posluchačům v jiném oboru, v oboru, ve kterém se cítím opravdu pevný v kramflících. Jde o skok daleký.
Možná to leckterého čtenáře mých řádků překvapí, ale je to tak. Ve skoku dalekém se cítím jako ryba ve vodě, a pokud jde o teorii, těžko najdete v prostoru Schengenu někoho povolanějšího. K uspořádání třicetiminutového workshopu nazvaného „Jak se stát olympijským vítězem, mistrem světa, mistrem Evropy, mistrem Slezska a mistrem šampionátu, který se ještě nikdy neuskutečnil“, na němž nedojde ani tak na praxi, nýbrž především na mistrovskou teorii, mě opravňuje několik zásadních osobních zkušeností.
Za prvé je to dvanácté místo ve středoškolském dálkařském přeboru. Absolvoval jsem jen jeden skok, ovšem můj vlastní objektivní názor i konzultace se spolužákem Rýglem, který se dva měsíce na to z věčného lhaní zbláznil, mě přesvědčily, že stylově byl naprosto fenomenální. Byl jsem tak přesvědčen, že vyhraju, že jsem se z dalších soutěžních kol odhlásil a dokonce mi nevadilo, že už v tu chvíli jsem byl ve dvanáctičlenném poli jedenáctý. Věřil jsem, že mě rozhodčí, tělocvikář Hejtmánek, vyhlásí vítězem právě kvůli úžasnému stylu. Nakonec mě ale v předposledním kole výkonem sto deset centimetrů přeskočil i kulhavý idiot Kolbaba, který skákal snožmo a obvykle při atletických závodech fungoval spíš jen jako maskot, jelikož neměl problém převléknout se za obnošenou tretru.
V dalších letech jsem sledoval skoro všechny závody ve skoku do dálky na Broumovsku a vyjel jsem na podobnou soutěž i mimo oblast. Skoky ve Spodních Vrchovinách se ale bohužel neuskutečnily, protože kdosi přes noc ukradl písek z doskočiště a první skokan po úvodním pokusu tvrdil, že ho dopad na beton bolí a že na to kašle. Jelikož to byl jediný přihlášený závodník, bylo po akci.
Hltal jsem nicméně všechny sportovní přenosy, v nichž světoví dálkaři soutěžili, fascinovala mě jejich neschopnost překonat legendární, bezmála devítimetrový skok Boba Beamona, a vedl jsem soukromý trénink nadějného českého dálkaře Dušana Buka. Jeho reálná šance vytvořit světový rekord, k němuž jsme při tréninku systematicky směřovali, skončila v okamžiku, kdy jsem mu naordinovat skok z jedné střechy na druhou vzdálenou tři metry, to vše ve výšce dvaceti metrů nad zemí. Jasně jsem mu vysvětlil, jak v sobě má probudit hadí sílu, se kterou by přeskočil i Sněžku. On ji ale po odrazu neprobudil a zřítil se na zem. Skonal hned po dopadu, ale jako první člověk na světě mě ještě předtím označil za píčuse.
A právě na práci s hadí silou stavím svůj workshop, na který vás tímto zvu. Protože je to stará asijská metoda, účtuji si za jednu přednášku osm tisíc korun plus DPH. Jsem bytostně přesvědčen, že z ní odejdou samí budoucí mistři světa. Pokud se jim tedy podaří pochopit práci s hadí silou.
Rád bych vás také informoval, že se chystají další zajímavé workshopy. Prezident bude přednášet na téma Jak udolat stařeckou demenci alkoholem, bývalý prezident Kykyna rozjíždí workshop Jak se ze sebe neposrat a Olga Lounová prý chystá další kurz Jak v popu zesměšnit Madonnu. Já jsem skromnější. Můj další workshop ponese název Chcete letět do vesmíru?



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)