Štěstí

Mám rád Toma Gabela. A od včerejška mám rád i Lauru Jane Grace. Je to jedna a tatáž osoba. Tom Gabel, šéf skvělé americké punkrockové kapely Against Me!, se rozhodl pro změnu pohlaví. Od té doby používá to druhé, ženské jméno.
Když v roce 2008 vydal Gabel sólovou desku Heart Burns, málem jsem se z ní zbláznil, jak se mi líbila. Vzpomínám si, jak jsem se na ulici zastavoval, abych si mohl v klidu ze sluchátek vychutnat všech sedm pecek v kuse. V Motole jsem si nechal ujet čtyři autobusy, abych si desku přehrál na zastávce a nebyl rušen hukotem uvnitř vozu. Against Me! mě baví o něco méně, ale pořád je považuji za skvělou kapelu.
Ve středu večer hráli v Lucerna Music Baru v Praze. Nešel jsem už na Gabela, ale na Lauru, i když – jak se ukázalo – to bylo úplně jedno. Když jsem vcházel do klubu, nahoře u akreditací dvě dívky jeho proměnu hodnotily. „Nebyl to moc hezkej chlap a není to moc hezká ženská,“ padlo resumé.
Pevně věřím, že i těm dvěma pak bylo úplně jedno, jestli je na pódiu Tom nebo Laura. Jen totiž kapela nastoupila, rozprostřela se v sále tak pozitivní energie, že ji bylo možné zhluboka vdechnout a nechat projít až do plic.
Laura Jane Grace se od první chvíle usmívala a byla prokazatelně šťastná. Její spoluhráč, baskytarista Inge Johansson, jakbysmet. A s tímhle vybavením odehráli celý koncert. Podotýkám, že vynikající koncert.
Opět jsem si uvědomil, že ke štěstí obvykle stačí malé věci. Tom chtěl být dívkou už dávno a před několika měsíci se mu tento sen podařilo naplnit. Myslím si, že už po ničem větším netouží. Vypadal jako stabilně šťastný člověk, a Inge jako člověk, který je stabilně šťastný ze štěstí svého hudebního druha.
Když jsem odcházel z Lucerna Music Baru do noci, napadlo mě, že jim vlastně v tom nejlepším smyslu slova závidím. A také jsem si řekl, že se trochu poohlédnu ve svém životě, jestli už třeba to štěstí někde nenosím. Byl to fajn večírek. Večírek o štěstí.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)