Xavier Baumaxa potřeboval zvážnět

Litvínovský písničkářský bard Xavier Baumaxa bere život vážněji, než činil dosud. Alespoň podle materiálu na novém albu Pijano. Pakliže byl z minulých let znám jako drzoun, vtipálek a provokatér, aktuálně jím sice v některých písních zůstal, současně ale výrazně posunul do popředí vážnější tón. A nutno konstatovat, že to jeho tvorbě prospělo.
Těžko si ostatně představit, že by byl Baumaxa napořád jenom vtipálkem a tím, kdo bravurně žongluje se slovy. V písničce Dvě labutě, která je prozatím vrcholným bodem jeho proměny, si druhou vlastnost ponechal a pečetil tak dlouholetý pocit, že jako textař patří k těm nejosobitějším, kteří se na české hudební scéně pohybují.
V uvedené skladbě jsou ale hořkost a upřímnost v takové dávce, až se jeden začne o Baumaxu bát. Není pochyb o tom, že píseň přináší osobní prožitek. Navíc je v ní autorův pěvecký projev nebývale civilní.
Vědom si totiž svých pěveckých nedokonalostí, situuje se výrazem ve svém projevu často do role někoho jiného. Na tomto albu je to například přiznaná imitace Ladislava Gerendáše ve velice povedené swingové Muzikantské Lidušce nebo až přehnané pitvoření v reggae rytmem nasáklé Mámámamá.
Ve Dvou labutích šla ale jakákoli přetvářka stranou. Baumaxa je v ní osobní a ve zpěvu skutečný. Možná za to v osobním životě zaplatil vysokou daň, pro jeho umělecký růst je to však pozitivní. Mimochodem onen civilnější projev se na novince objevuje i jinde, ve vážnějším tématu (Přestávám se umět smát).
Pijano je album, které konečně otvírá cestu do Baumaxova nitra. Jako celek má schopnost přimět posluchače k zjištění, že je to mimořádně citlivý člověk a dosavadní provokace byla v určité míře póza. Vulgarismy, kterých je na desce otevřeně i poloskrytě poměrně dost, k jeho projevu přirozeně patří, jsou součástí jeho charismatu. Již na minulém albu Downtempo (a nyní také) se ale dostal do interpretačního stavu, kdy nepřekrývají jeho autorské schopnosti.
S coververzí slavné Cohenovy Hallelujah (na albu uvedená pod názvem Dátamtůja) se pak dotkl hudebního nebe, protože melodie této písně je jednou z nejkrásnějších, jaké kdy kdo vymyslel. On do ní odvážně vnesl své hejskovství a jeho verze je v součtu toho všeho nádherně bláznivá. Dobře se v ní také vyrovnal s jinak poměrně těžkou vokální linkou.
Vlastně je to po všech stránkách pestré album. Nesporně nejlepší, které Baumaxa vydal. Na jeho umělecké cestě je to krok vpřed. Krok, k němuž potřeboval trochu zvážnět.

Xavier Baumaxa: Pijano
Xavi & Bady, 41:23
Hodnocení: 75 %

(Tato recenze vyšla 29. dubna 2015 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)