Na přechodu pro chodce

Několik desítek metrů od slavobrány redakce deníku Právo, v němž pracuji, je přechod. Je široký sotva čtyři metry, snadno ho pokoříte dvěma klokaními skoky a je úzký. Silnice, kterou přetíná, je totiž v tom místě neobvykle zatažená.
Stará pravda pražské dopravy zní: „Nepřecházej přechod, dokud si nejsi na osm set procent jist, že to dokážeš.“ Příkladem nutnosti řídit se jí je zmíněný přechod. Mívám na něm občas návaly do hlavy, když se mi tam valí důkazy, že ten den se řidiči spojili jako bájní proletáři všech zemí a rozhodli se mě na tom přechodu zabít. Je to totiž jejich přechod a oni se se mnou nebudou mazat. Chceš přejít? Tak se předveď!
Po dvanácti letech přecházení a přebíhání dokážu už ale hravě odhadnout, pro jaký druh řidiče by nebyl problém připravit mě na přechodu bezostyšně o život. S hrůzou jsem po analýze svých pozorování zjistil, že je jich většina.
Řidiče jsem rozdělil do několika skupin, vždy podle nebezpečí, které pro mě znamenají. Zde jsou výsledky.
Taxikáři
Nezastavují ani omylem. Většinou jsou to aroganti roubovaní s hovady, kteří v jednom kuse vymýšlejí, jak zákazníky co nejefektivněji okrást, a tak je blížící se přechod nezajímá. Ještě horší však je, že i ti relativně slušní taxikáři si už dávno řekli, že si o nich stejně všichni myslí, že jsou gauneři, a tak se tak chovají také. V tomto případě platí, že pokud nestihnu včas přeběhnout, čeká mě nehezká smrt. Jistě i se slavnostní cehovní fanfárou klaxonu.
Ženy
Záleží na barvě vlasů a inteligenci. To první skrz přední sklo poznáte, to druhé nikoli, takže nebezpečí je bez přestání stoprocentní. Přednost mi dávají ženy s tmavými vlasy a nad čtyřicet let. Blondýny vůbec nechápou, proč na silnici ty bílé čáry jsou (dnes například jedna zastavila rovnou na přechodu) a holky pod čtyřicet myslí v jednom kuse na sex, takže každý přecházející muž pro ně představuje magnet, což je na takovém místě nebezpečné. Jakmile se tedy k přechodu řítí žena, tuším jen desetiprocentní šanci na přežití v případě, že na něj vstoupím.
Policisté
Nezastavují zásadně. Svět je jejich. Navíc se tváří, že mají taxikáře pod kontrolou, takže když je vidím k přechodu přijíždět, tahám za záchrannou brzdu. Pod kontrolou nemají nic.
Pošuci
Poznám je podle toho, že v autě nesedí. Prostě přijíždí vůz bez řidiče, a tak raději stojím na místě, nebo o pět kroků couvnu. Pošuky z masa a kostí uvidím teprve ve chvíli, kdy už jedou přes přechod. Těch pár předešlých minut byli sklonění pod volantem a fixou čmárali na podlahu šipku, aby věděli, kterým směrem se sešlapává pedál. Pošuci jsou podvyživení a rozcuchaní, v nejhorším případě obé. Při troše mé nešikovnosti mi nabídnou jistou smrt.
Melancholici
Vypadají klidně, ale je to tím, že v sobě mají už druhé plato antidepresiv. Není radno křížit jim cestu. Přejedou vás, aniž by při tom zrychlili či zpomalili. Život pro ně jen tak monotónně plyne.
Veteráni
Řídí staré vozy, tedy ty vyrobené před rokem 2010. Je bezpečné dát jim na přechodu přednost, protože nikde není psáno, že svou herku před střetem s vámi ubrzdí. Nechávám je projet. Stojí mi to zato.
Řidiči z venkova
Jakmile zbliknu SPZ ze vzdálení oblasti, ihned se zastavím a dávám přednost. Tihle výletníci nezastavují, neboť jsou přesvědčeni, že kdyby to udělali, v Praze by jim stojící auto ukradli. Smrt nesou na roztřesených rukou a nohou.
Podnikatelé
Podnikatel v černých brýlích se silným vozem nezastaví, protože ví, že ho z průšvihu vypasený drahý právník vyseká s podmínkou. Podnikatel s drahým vozem a bez brýlí zastaví vždycky. Je největší džentlmen na přechodu kousek od mé redakce.

Jak zpívá skupina Slobodná Európa, i tato analýza dokázala hovno. Ačkoli… něco přece. Jediný, kdy na přechodu kousek od redakce Práva vždycky zastaví, jsem já.



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)