Čus pičus a všechny ty idiotské věci

V poslední době se mě řada lidí – mladých i starších než jsem já – ptá, proč jim na pozdrav říkám „Čus pičus“. Odpověď je jednoduchá: protože je to naprosto idiotský pozdrav, a já mám rád idiotské věci.
Opravdu by mě nikdy v daleké minulosti nenapadlo, že budu po čtyřicátém roce svého života pozdrav „Čus pičus“ používat. V roce 2008 jsem ale s mládenci z kapely Doga pracoval na knížce Dvacet let dogové závislosti, což byla publikace, která se chystala k výročí formace. Jel jsem tehdy za těmito milými a upřímnými lidmi kamsi do Ostravy do studia i kamsi k Lanškrounu na koncert, no a jednou mě zpěvák a kytarista Izzi pozdravil právě souslovím „Čus pičus“.
Myslel jsem si, že mu luplo v hlavě. Podíval jsem se na něj a říkám mu: „Ses zbláznil? Proč používáš tenhle idiotskej a imbecilní pozdrav? Seš snad malej fakan? Prober se, vole…“ Bezelstně a krotce na mě pohlédl a řekl, že ho to baví. A tím mě dostal.
Myslím si, že když jsem tehdy z místa našeho setkání odjel, už ten večer jsem kohosi takhle pozdravil. Pak jsem začal tento pozdrav používat častěji a čím dál víc jsem chápal, proč Izziho baví. Abych to vysvětlil: je to tak pitomý pozdrav, že když ho od vás druhá strana přijme, můžete si být jisti, že budete v následujícím čase moci volně vtipkovat, bez omezení a o čemkoli. A tak ho používám jako zkoušku prostředí, protože mám rád ty situace, kdy se zeptáte holky, jestli vás miluje, a ona vám na to řekne: „Můžeš si to klidně myslet.“
Před dvěma lety jsem měl v redakci na praxi asi dvacetiletou Barboru. Po asi dvou dnech jsem ji já, pro ni neznámý pán z kulturní rubriky deníku Právo, pozdravil „Čus pičus“. Přijala to. A když odcházela, nechala mi na stole dárek. Hrneček s nápisem… „Čus pičus“.
Strašně rád z něho piju, a občas se přistihnu, jak se přitom jen tak pro sebe a bez důvodu culím.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)