Faith No More pro vyspělé posluchače

Osmnáct let trvalo, než americká skupina Faith No More nahrála nové album. To předešlé se jmenuje Album of The Year a na jeho obalu je bývalý československý prezident T. G. Masaryk.
Faith No More kralovali světové hudební scéně v první polovině devadesátých let. Tehdy v dobrém smyslu slova šokovali tím, co všechno lze stylově do jedné skladby vměstnat a jak dokonale to je možné interpretovat, nadto srozumitelně a uchopitelně. Všichni členové kapely se stali výraznými osobnostmi, a když se v osmadevadesátém na následujících jedenáct let rozešli, projekty či aktivity každého z nich stály za pozornost.
Novinka Sol Invictus demonstruje absolutní uměleckou svobodomyslnost Faith No More. Kapela si nedělá hlavu s tím, že je stylově nečitelná, naopak to chápe jako klad a v aranžích tomu vychází vstříc.
Kolekci bohužel chybějí výrazné melodické písničky, které daly na přelomu osmdesátých a devadesátých let Faith No More slávu. Přijatelné jsou v tomto ohledu snad jen Motherfucker nebo Superhero, přičemž nejde o jasné žebříčkové trháky. Zbylé kompozice jsou aranžérsky květnaté, posluchačsky nicméně hůře uchopitelné.
Album Sol Invictus má ale dar překvapovat. S každým novým poslechem odhaluje autorskou, hudební i tvůrčí vyspělost formace, propracovanost v detailech i zvukovou barevnost a nabízí poslechové lahůdky, ať už jde třeba o Black Friday, nebo progresivní Rise of The Fall. Jakmile tedy k sobě desku bez předsudků pustíte, dostanete lekci hudební oddanosti, rafinovanosti a vášně. Je to album pro vyspělé posluchače.

Faith No More: Sol Invictus
Ipecac, 39:10
Hodnocení: 75 %

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 4. června 2015)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)