Faith No More si úspěšně zopakovali Rock for People

Až na druhý pokus se podařilo americké rockové skupině Faith No More vystoupit na festivalu Rock for People. Jeho jednadvacátý ročník se konal od čtvrtka do nedělního rána ve Festivalparku v Hradci Králové, dorazilo na něj podle sdělení pořadatelů 27 500 diváků a po celé tři dny ho provázelo horké letní počasí.
Přitom právě počasí způsobilo, že Faith No More na stejném festivalu v roce 2012 nevystoupili. Byli tehdy sice již v areálu, ale několik minut před začátkem koncertu se nad místem konání srazily dva mraky a vypukla nevídaná bouře, jež poničila technické zařízení a kapela se na pódium vůbec nedostala.
V pátek večer vystoupila. Její scéna byla vyvedena v bílé barvě, do bílých oděvů byli také oblečeni muzikanti, a zdobily ji květiny. Faith No More hráli písničky z několik dnů starého alba Sol Invictus a přidali k nim i devadesátkové hity Epic, Easy, We Care A Lot a další. Starším skladbám pozměnili aranže tak, aby je trochu přiblížili novým písním, které jsou složitější a mnohdy se záměrně vyhýbají jakémukoli druhu přímočarosti.
Koncert to byl nicméně vyvedený. Zpěvák Mike Patton si užíval svých hlasových možností, občas si strkal mikrofon do úst a vytvářel tak neobvyklé skřeky, a kapela dokonale přijala roli svobodomyslné legendy, která miluje to, co dělala, a především to, čím se zabývá nyní.
Trochu rozpačitě v pátek působily druhé největší hvězdy programu, američtí Limp Bizkit. Zpočátku byl jejich set rozkouskovaný, když prim hrála poněkud nesourodě hrající kytara Wese Borlanda. Postupem času se skupině v čele s rapujícím i zpívajícím Fredem Durstem podařilo motivy poslepovat do hodnověrných skladeb a došlo i na hity z devadesátých lety, tedy doby, kdy měla formu a ohlas.
Velmi dobře působilo vystoupení amerických Hollywood Undead. Zatímco na albech je z písniček patrné, co všechno obdivují a jak inspirace slepují do vlastní umělecké řeči, naživo to byl vyvážený koncert postavený na dobrých melodiích v refrénech a třeba i na tom, že tahle rocková kapela funguje jako boyband, jehož členové lidi rozezpívávají, nutí tleskat, mávat i poskakovat.
V sobotu byl největším překvapení Julian Casablancas a jeho kapela The Voidz. Jinak zpěvák slavných The Strokes přivezl psychedelickou tvorbu podepřenou hudební alchymií i zvukem šedesátých let. Z toho se ale vynořovaly dynamické i jasně melodické motivy, které z koncertu učinily nevšední zážitek. Britští Bastille napsali ladné a líbivé skladby. Hráli na konci programu a byl to výborný tah. Faktem ale je, že tahle mezi teenagery oblíbená kapela zní kvůli svému elektronickému hudebnímu základu už po dvaceti minutách poněkud fádně.
V pátek a v sobotu na Rock for People zaujali také kanadští melodici Three Days Grace, syroví američtí rockeři We Are Harlot, američtí punkrockoví Yellowcard, kteří mají v nástrojové výbavě i zajímavě znějící housle, naši David Koller, jenž zpíval i písně od skupiny Lucie, Vojtěch Dyk s B-Side Bandem, kteří dovedli diváky ke swingovým melodiím, či pětadvacet roků oslavující Sto zvířat.
Rock for People při svém vstupu do třetího existenčního desetiletí prokázal, že je i nadále životaschopný, a letošní zjevný záměr ubrat z honby za padesátitisícovou diváckou návštěvností a respektovat českou ekonomickou realitu se ukázal být rozumný. Pokud bude akce v budoucnu realizována pro počet diváků do třiceti tisíc, čekají ji ještě mnohé další ročníky.

Rock for People

Festivalpark, Hradec Králové, 3.-5. června
Hodnocení: 80%

(Tato recenze vyšla 8. června 2015 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)