Florence + The Machine v realitě

Za jménem Florence + The Machine se skrývá britská skupina, kterou tvoří zpěvačka Florence Welchová, její hudební souputnice Isabella Summersová a hosté. Před pár dny vydala třetí album How Big, How Blue, How Beautiful. Navazuje na něm na úspěch dvou předešlých, ale nečiní tak snadno. Album je rozděleno do dvou poloh, z nichž jedna je silnější.
Na šest let starém debutu Lungs byla Florence divoženkou, která měla potřebu vykřičet do světa hněv a smutek po rozchodu. Bylo to syrové, energické a upřímné album, které za to získalo značnou popularitu. Prodaly se ho tři milióny kusů.
Druhá deska, Ceremonials (2011), potvrdila úspěch debutu. Byla nicméně sofistikovanější, promyšlenější i méně syrová. A s novým albem přicházejí Florence + The Machine ještě více utlumení.
Nahrávka je technicky na vysoké úrovni. Welchová má hlas jako zvon a dobře zvládá silné i citlivé zpívání, instrumentální doprovod je členitější, než se na první poslech může zdát, a na rozdíl od minulých desek tuto zdobí přítomnost dechů, které se vynoří na konci titulní písně. Zpěvačka o nich říká, že přesně takhle pro ni zní láska.
Zvuková, interpretační i producentská dokonalost nahrávky jí však poněkud přibrousila ostré hrany, které na minulých dvou albech byly. Čas s ní plyne pomaleji, protože se u písniček dostavila jistá uniformita ve výsledném soundu.
Britská formace je přesvědčivá ve svižných polohách. Jakmile je v písničce trocha vzteku, je to přesně ta rovina, jež jí náleží a ve které se umí zachovat naprosto otevřeně. Horší je to v případě pomalejších skladeb. Ztrácí se v nich v průměru a na vlastní kůži se přesvědčuje, že napsat dnes dobrou baladu je kumšt, protože jich hudební svět už vymyslel tolik, že je těžké trefit se melodií i náladou někam mezi ně.
Posunem v tvorbě kapely jsou texty. Zatímco v minulosti v nich bylo dost metafor, ty aktuální jsou více uchyceny v realitě. Florence Welchová je v nich osobní, zpívá o pocitech odloučení, samotě, lásce, smutku, zkrátka napsala deníček a doplnila jej muzikou. Upřímnost se ale cení a napsat texty o sobě samé není zapovězené ani marné.
How Big, How Blue, How Beautiful je album, které promlouvá postupně a pozvolna. Jeho pravá atmosféra se odhalí až po několikerém poslechu. Potom už záleží na posluchačově náladě a rozhodnutí, jestli se s ním pro ten okamžik ztotožní, anebo to ponechá na příště.

Florence + The Machine: How Big, How Blue, How Beautiful
Universal Music, 48:46
Hodnocení: 70%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 18. června 2015)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)