Brandon Flowers před posledním krokem

Fanoušci amerického zpěváka Brandona Flowerse museli na jeho druhé sólové album čekat pět let. Pravda, možná by většina z nich měla větší radost z nové desky jeho domovských The Killers, nicméně pokud se rozhodl ještě jednou vyzkoušet dobrodružství solitéra, sotva lze proti tomu něco namítat.
Když v roce 2010 vyšel jeho debut Flamingo, otázkou doby bylo, zda to znamená konec The Killers. Písničky na něm totiž docela klidně mohly vyjít na jejich desce a zřejmě by tak měly i takříkajíc větší váhu. O dva roky později se ale ukázalo, že obavy z rozpadu nebyly na místě, neboť The Killers vydali sice průměrné, leč nové album Battle Born.
Nyní je tu opět sólový Flowers a otázka, co je s The Killers, je znovu ve hře. Tím spíš, když jsou na albu The Desired Effect zase především písničky, které by přirozeně slušely i jeho kapele. Podruhé se tím pádem ukazuje, že má zažitý určitý styl, rukopis, se kterým se na sólové desce nedokázal rozžehnat a nedovedl naplnit většinový záměr takových počinů, sice odlišit se od produkce, kterou provozoval s někým jiným už předtím.
The Desired Effect je barevné album. Pohybuje se v hájemství pop rocku s větší inklinací k popu a zdobí je příjemný Flowersův hlas, jenž má ve své barvě osobitou naléhavost i jakýsi nářek. Paradoxně mu to velice sluší s vokálními doprovody na pozadí, což zřejmě přijal jako důležitou část své prezentace a v aranžích to zohlednil.
Úvodní skladba Dream Come True je jako od The Killers, beze sporu. Následující Can’t Deny My Love patří k vrcholům desky, protože je aranžérsky i zvukově propracovaná a současně dobře zapamatovatelná. Melancholickou I Can Change doprovázejí samply od kapely Bronski Beat a dávají jí taneční nádech osmdesátých let. Lonely Town zase trochu připomíná tvorbu Eurythmics. Flowersův interpretační způsob ale všechny písně nakonec spojí do jednoho přirozeného celku.
Většina z nich se nese totiž ve stejném duchu. Jsou vkusné, exaltované, stadiónové, bohatě zaranžované a ve svém zvuku retro, konkrétně evokující hudbu osmdesátých let. Jejich atmosféra by se zjevně ráda přiblížila té od skupin U2 nebo Coldplay, ve výsledku ale zůstává ve druhé řadě. Chybí jí schopnost udělat finální krok, dotknout se vrcholu, vyletět a nadchnout.
Flowers se dál s novým albem nedostal, stejně jako předtím jeho kapela The Killers. Přesto má jeho kolekce, byť trochu nenápadné, kouzlo.

Brandon Flowers: The Desired Effect
Universal Music, 39:08
Celkové hodnocení: 70%

(Tato recenze vyšla 30. července 2015 na serveru Novinky.cz)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)