Historky z Colours of Ostrava od Pepy Podstaty: Björk mi řekla o dvě věty méně než Iggy Pop

Josef Podstata, jinak ředitel Českého rozhlasu Ostrava a Olomouc, pracuje na festivalu Colours of Ostrava ve svém volném čase řadu let jako tlumočník. Prakticky je však zahraničním umělcům po celou dobu pobytu k dispozici i jako rádce, doprovod a kamarád.
„Pomáhám kapelám a jejich manažerům organizovat pobyt v Ostravě,“ říká. „Tlumočníků je nás na festivalu asi pětadvacet, a já jsem člen týmu, který se stará o největší hvězdy. Je nás v něm pět, největší kapely totiž děláme ve dvou až třech lidech.“
V letošním roce se Podstata staral o Björk, Kasabian i Rudimental, tedy umělce, kteří byli v programu festivalu vepsáni největšími písmeny.
„Björk hrála předtím na festivalu Pohoda v Trenčíně, takže do Ostravy přijela už minulou neděli. Největší hvězdy ale mívají asistenty, což je i případ Björk. Všechny věci jsem tedy řešil s asistentem. Po dobu čtyř dnů nepotřebovali naši společnost, ale neustále volali, jestli nevíme, kde by sehnali to či ono, kde je nejbližší obchod s lidovou kulturou nebo nejlepší čajovna. Volali mi i s dotazem, kde by sehnali kokosovou vodu,“ vzpomíná Podstata.
Se samotnou Björk nemluvil. Ne proto, že by byla namyšlená, ale protože je uzavřená. „Málo mluví i se zbytkem svého týmu, protože je takříkajíc z jiného světa. Je obrovský introvert. Iggy Pop byl na Colours Of Ostrava v roce 2010 dva dny a za tu dobu mi řekl dvě věty. Když přiletěl a já mu otevřel dveře do vozu, poděkoval, a když odlétal, řekl, že to bylo fajn a děkuje. Björk byla v Ostravě o dva dny déle a řekla mi o dvě věty méně,“ směje se Podstata.
Skvělí prý byli Kasabian. V zákulisí měli prostor, v němž jim byly k dispozici počítačové hry. Muziku si k tomu pouštěli tak nahlas, že udělali nechtěně diskotéku pro celé zázemí v okolí šaten. „Jsou to rockeři, takoví floutkové. Je to ale v dobrém, není v tom ani špetka agrese. Neměli žádné extra požadavky a chovali se jako kamarádi,“ vzpomíná Podstata.
Britští Rudimental přiletěli do Ostravy privátním letadlem a stejným způsobem po koncertě odletěli. Zvláštní požadavky neměli. „Měli je ale Mexičané Rodrigo y Gabriela. Jsou stoprocentní vegani, v jejich přítomnosti se nesmí o mase ani mluvit, natož jim ho nabídnout. Už cestou z letiště jsme jeli do veganské restaurace, kterou si vyhledali na internetu. Jsou to příjemní lidé, ale trošku odtažití. Je obvyklé, že tyhle typy takříkajíc roztají až po koncertě,“ konstatuje Podstata.
V roce 2009 byl jednou z hvězd Colours of Ostrava David Byrne. Podstata vzpomíná, že si ze všeho nejvíc přál vědět, kde jsou cyklostezky. „Je to vášnivý cyklista. Z hotelu Imperial na hrad, kde se tehdy festival konal, jel na kole. Po vystoupení, což bylo asi v deset hodin večer, sedl zase na kolo a sdělil nám, že jede zpátky. Já trval na tom, že ho musíme doprovodit autem, ale on tvrdil, že to není třeba, protože má navigaci. Skončilo to tak, že už na první křižovatce špatně zahnul a odjel úplně mimo trasu,“ vzpomíná Podstata.
Říká, že největší památkou na jeho setkávání se světovými hudebními hvězdami jsou zážitky. Není sběratelem autogramů ani společných fotografií, nicméně občas mu to nedá a nějaký snímek si mobilním telefonem pořídí.
„Od Boba Geldofa mám podepsaný koncertní setlist, na kterém je napsáno poděkování za sdílení letu smrti. Letěli jsme totiž v roce 2004 na festival malou cessnou z německého Dortmundu a zastihla nás obrovská bouřka. Házelo to s námi a vypadalo to, že opravdu spadneme. Když jsme přistáli v Mošnově, klekl si na zem a líbal ji. Po koncertě mi pak napsal to poděkování. Byla to už samozřejmě trochu legrace, ale ten let byl opravdu nebezpečný,“ vzpomíná Podstata.
Dodává ještě, že Björk se letos nikomu nepodepsala. „V roce 2011 vystupovali na Colours Nick Cave a John Lydon s Public Image Ltd. Cave rozdal minimum podpisů a Lydon se nechtěl podepisovat vůbec, protože mu vadilo, že fanoušci kšeftují s podpisy na serveru eBay, kde je prodávají. Když jsme se loučili, držel jsem v ruce program, na němž byl podepsaný Nick Cave. Lydon se ke mně naklonil a řekl, že mně podpis dá, a podepsal se vedle Cavea. Přitom jsem si o něj neříkal. Bylo to milé,“ uzavírá Podstata.
Jedinou hmotnou památkou na práci na festivalu mu jsou identifikační karty, které má pěkně pospolu pověšené na krku.

(Tento článek vyšel 20. července 2015 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)